Jízda na jednokolce je pro normálního smrtelníka z říše snů, ale ještě při tom honit hokejkou tenisák po hale? To už je na hraně fyzikálních zákonů.
Fotogalerie |
„Složitě to opravdu jen vypadá. Ve skutečnosti je to velmi bezpečná zábava,“ směje se osmatřicetiletý předseda oddílu Uners Petr Horáček.
Parta jednokolkařů se schází v Litoměřicích už řadu let. Jezdili po lesích i ulicích, skákali přes překážky, ale časem v nich uzrála touha věnovat se i nějakému kolektivnímu sportu.
„Rozhodli jsme se pro hokej a založili klub. Na jednokolkách lze hrát třeba i košíkovou, ale ta u nás není tak populární jako hokej. Navíc bychom museli sesedat pokaždé, kdy by nám spadl míč na zem,“ vysvětluje Horáček.
Podobný klub je pouze v Praze
Přestože je hokej na jednokolkách sportem, při kterém není o zábavu nouze, v tuzemsku se mu věnuje jen hrstka lidí. Kromě Litoměřic funguje podobný klub pouze v Praze, oba hrají německou ligu.
„Hrajeme tam v konkurenci 75 týmů. Nemůžeme jezdit po celém Německu, ale tamní liga má dva žebříčky. V prvním rozhoduje počet bodů za všechny turnaje, ve druhém průměrný počet bodů za odehrané turnaje. A v něm máme šanci uspět,“ připomíná litoměřická hráčka Alžběta Kumstátová.
Týmy jsou pětičlenné, ale je jedno, jestli je tvoří muži, ženy či děti. Nezáleží ani na tom, kdo se ujme role gólmana. Bránu mohou střežit dva lidé nebo také nikdo.
„Zatím si vedeme dobře, jsme zhruba v polovině tabulky. Máme tu výhodu, že dva naši hráči hráli dlouhá léta silnou anglickou ligu. Ti nás táhnou dopředu,“ tvrdí Horáček.
Jednokolka má v sobě podle předsedy klubu velkou hravost a samotné ježdění člověku za chvíli nestačí. „Začnete se učit balancovat při čekání na semaforu, vyskočit na obrubník, couvat, vyskákat schody nebo je naopak sjet,“ říká.
Jízdu se většinou obejde bez zranění
„Stále se učíte nové věci. A čím je trik těžší, tím větší radostí je to pak vykoupené. Když se mi poprvé podařilo po hodinách tréninku rozjet, cítil jsem se jako pták. Dlouho jsem se pak jen smál,“ vzpomíná Horáček na své začátky na monokole.
Přestože jízda na jednokolce vypadá pro laika složitě, zvládne ji prý skoro každý. A většinou bez zranění. Jezdec je totiž na jednokolce vzpřímený, a tak není problém při ztrátě rovnováhy vystoupit. Říká se tomu neplánované sesednutí.
„V 99 procentech případů seskočíte na nohy, zbývající procento jsou pak pády. Oproti tomu z kola člověk nepadá skoro vůbec, ale když už, tak si něco zlomí nebo se opravdu sedře,“ podotýká Horáček.
Trénink v litoměřické sokolovně končí, jezdci jsou splavení, ale rozesmátí. Domů se rozjíždějí - jak jinak - na jednokolkách. „Lidé nás občas vnímají jako cirkusovou atrakci. Tak to ale dávno není. Jednokolka je plnohodnotný dopravní prostředek i zábavné sportovní náčiní,“ uzavírá Kumstátová.
