Zdaleka ne každému připadají pavouci přitažliví, natož ti „velcí chlupatí“, nicméně určitě kouzlo se jim přiznat musí. Přinejmenším jejich schopnosti jsou fascinující. Narozdíl od nás až do své dospělosti několikrát získávají větší a větší, vždy zcela novou a „neškrábnutou“ schránku. (Více prozrazuje chovatel sklípkanů zde.)
Svlékání vrchního ochranného obalu je podle odborníků jednou ze základních charakteristik členovců. „Jejich tělo je kryto kutikulou, která je navíc zesílena chitinem nebo uhličitanem vápenatým, a tvoří tak pevný exoskelet,“ vysvětluje arachnolog Pavel Just z Přírodovědecké fakulty UK. Pokud tedy chce živočich vyrůst, musí se napřed své staré kutikuly zbavit.
Jak se svléká sklípkan |
Na videu tak podle arachnologa činí dospělá samice sklípkana rodu Haplopelma z jihovýchodní Asie, který si v přírodě hloubí hluboké nory a disponuje poměrně účinným jedem.
Vlastní svlékání řídí hormony: spodní vrstvy kutikuly jsou rozpouštěny působením enzymů a pod starou kutikulou se začne tvořit nová. Současně se oddělují svaly od úponů na kutikule a nervová zakončení od povrchových smyslových orgánů.
„Jakmile je pavouk připraven ke svleku, zvýší tlak krvomízy v těle, díky čemuž praskne šev lemující svrchní část hlavohrudi a část kutikuly zadečku. Vzniklým otvorem se potom pavouk doslova vysouká, a do ještě stále měkké nové kutikuly začne pumpovat krvomízu neboli hemolymfu,“ popisuje děj přírodovědec.
To je přesně ten moment, kdy pavouk skutečně roste. „Tlakem krvomízy se totiž napínají všechny části těla, které posléze ztvrdnou v pevný exoskelet. Stejným způsobem vznikají například i křídla u hmyzu,“ vysvětluje entomolog.
Nepleťte si živého sklípkana s pouhou svlečkou, ta už neuteče
Odvržená kutikula neboli svlečka - odborně exuvie, která zůstane na místě svleku, bývá obvykle téměř neporušená. „Svlečky sklípkanů proto bývají na první pohled nerozeznatelné od živých jedinců,“ usmívá se Just.
Po svlékání je pavouk zranitelný, protože nová kutikula je zpočátku měkká. „Pavouk se tak nedovede efektivně bránit predátorům: jeho klepítka neboli chelicery musí nejprve ztvrdnout, jinak by si je pavouk při útoku těžce poškodil,“ vysvětluje Pavel Just s tím, že právě klepítka mnozí chybně považují za kusadla.
Ze sklípkanů přitom není nutné mít strach, podívejte se na video natočené s arachnologem Vítězslavem Honsou, chovatelem z Plzně:
16. srpna 2014 |
Kromě samotného růstu má odvrhování staré kutikuly mnoho dalších výhod. „Při svlékání dochází k regeneraci chybějících končetin, například nové nohy pavoukovi perfektně dorostou již po dvou svlékáních,“ popisuje arachnolog. Obnoveny jsou také smyslové chlupy, kryjící celé tělo pavouka.
„Nahrazeny jsou i ty části kutikuly, které jsou vchlípeny dovnitř těla živočicha, jako je u pavouků například přední část trávicí soustavy včetně savého žaludku či plicní vaky. Svlékání dává často vzniknout i novým strukturám - samcům pavouků se po posledním svlékání objevují pohlavní orgány, hmyzu například již zmíněná křídla,“ uzavírá entomolog tuto fascinující kapitolu.
Během života prodělávají pavouci několik svlékání neboli ekdyzí, běžně jich lze napočítat sedm až deset. Dospělí samci sklípkanů a jejich příbuzní se po dosažení dospělosti už nesvlékají, dospělé samice se svlékají jen zřídka.
Pokud vás zajímá více ze života sklípkanů, například jejich rituály, podívejte se na jejich páření, při kterém jde samečkovi často o život (více čtěte zde):
24. listopadu 2014 |
