Přímo před očima přítomných připravoval hmyzí speciality cestovatel a dobrodruh David Švejnoha. „Je to o hlavě,“ vypráví Švejnoha a dřevěnou špachtlí míchá v pánvi dávku moučných červů, které těsně před tím spařil ve vařící vodě.
„Přibližně třetina lidí ve střední Evropě by hmyz jedla bez problémů, třetina s obavami a zbytek říká, že by něco takového v životě nestrčil do pusy. Ale stačí zavřít oči a nemyslet na to co jím, ale jak to chutná.“ Lidem, kteří se zvědavě naklánějí nad pánvičku, ukazuje dva druhy červů, světlejší a tmavší.
Ti světlejší se totiž právě svlékli a ztmavnou až za několik hodin. „Říká se, že jsou právě v lahůdkovém stádiu,“ vysvětluje Švejnoha a prvním nedočkavcům už pokládá na talíř list zeleného salátu a hromádku smažených červů.
„Salát dávám k hmyzu jen napoprvé. V dalších chodech jej už vynecháme. Nejsme na vegetariánské párty. A chleba? Ten si nechte na později. Ti velcí mouční červi tady z té přepravky jsou vydatnější než bůček. Říká se jim hmyzí prasátka,“ vtipkuje a pozoruje reakce lidí, kteří si do úst vkládají nachystaná hmyzí sousta.
Řada z nich něco takového konzumuje úplně poprvé. Reklamace nejsou žádné. Za chvíli už každý z návštěvníků statečně zobe první dávku hmyzu, osmažené kousky zajídá salátem či chlebem a přemítá, k čemu by nezvyklou pochutinu přirovnal.
Někomu připomíná škvarky, jinému houby, dalšímu osmažená kolečka cibule. Následujícím chodem je cvrček na másle. Tady však nastává problém. Tenhle hmyz je velmi rychlý a rád z uzavřené přepravky velkými skoky utíká. A uprchlík dokáže několik dnů neúnavně cvrkat. Stačí však krabicí lehce zatřást a dezorientovaný hmyz opět končí ve vařící koupeli.
„V této úpravě má cvrček vynikající chuť. Je ale třeba jej důkladně osmažit. To poznáme tak, že si jakoby sedne, vidíte,“ ukazuje Švejnoha. Gurmány, kteří by si chtěli pochoutku připravit doma, varuje před chytáním večeře v přírodě.
Takový hmyz se mohl živit například postřiky na polích. Nejlepší je prý koupit dávku brouků u chovatelů. Doma je dva dny krmit mrkví a jablkem, a pak nechat tři dny vytrávit. Dalším problémem při konzumaci hmyzu může být vnější kostra.
„Ta je tvořená chitinem. Tato látka může být za určitých podmínek tělu prospěšná, ale pokud máte alergii na plody moře, nebo pokud o ní ještě nevíte, nemuselo by vám být po téhle večeři dobře,“ varuje Švejnoha a přidává další zajímavost.
Podle vědců, kteří se hmyzem jako potravinou důkladně zabývali, stačí člověku k přežití hrst brouků na den. A už servíruje další chod. Tentokrát se lidé shodují, že na másle smažený cvrček je skutečná delikatesa, připomínající pražené oříšky.
„Cvrčky můžete jíst celé. Nožky sice občas křupnou, ani tykadel se nemusíte bát. Ale třeba sarančata, tam nedoporučuji konzumovat křídla. Jsou tuhá a přilepí se na patro. A ještě jim odtrhávám i nožičky. Mají na nich takové ty vroubky, kterými se drží na stéblech trávy,“ upozorňuje Švejnoha.
Na otázku zda se tohle opravdu někde ve světě jí, odpovídá, že ano. Například v Japonsku, Thajsku či v USA. A podle jeho slov má pojídání hmyzu budoucnost i v konzervativní Evropě. „Zatím v Česku není hmyz vnímán jako potravina, proto jej v nabídce restaurací běžně nenajdete. Ale až se ledy prolomí, může se stát právě pěstování hmyzu pro potravinářské účely dobrým byznysem,“ dodává.
