Bea Johnsonová je světovou ikonou hnutí Zero Waste, jehož filosofií je zanechat za sebou co nejméně odpadu. Řada vyznavačů tohoto stylu skončila u jídla. Kupují v obchodech potraviny bez obalů, kompostují zbytky, a žijí ekologicky. (čtěte také v Praze otevře druhý obchod, který prodává bez obalů)
Tato Američanka razí svéráznější cestu. Do amerických supermarketů opakovaně chodila s vlastními nádobami, ačkoliv ji opakovaně vyhazovali. V jejím domě, zevnitř až sterilně bílém, nenajdete skoro žádný nábytek ani majetek. „Proč bych měla mít tolik věcí,“ mám jen dvě ruce, říká žena, která má v kuchyni jen jednu vařečku, metličku a pár příborů. A v šatníku jen pár halenek. Ostatní také. Každý z čtyřčlenné rodiny všechen svůj majetek vměstná do cestovního kufru. Důvodem nejsou peníze. Z jejich pohledu je majetek zbytečný, protože je připravuje o zážitky.
Bea je světovou ikonou hnutí Zero Waste, je rekordmankou v produkování nulového odpadu. Roční odpad rodiny se vejde do litrové zavařovací sklenice. Po své hodinové přednášce na pražské konferenci s názvem Bezobalu o Zero Waste sklidila aplaus jako v divadle. Vyprávěla nenuceně, nikomu necpala, jak má žít. Svůj pohled na svět popsala v rozhovoru pro iDNES.cz.
Od roku 2008 žijete bez odpadu. Co vás k tomu vedlo?
Když jsme se s mužem a dětmi stěhovali z velkého domu v Kalifornii do města, nejdříve jsme bydleli rok v pronajatém bytě a zatím si hledali nový domov. Do podnájmu jsme si vzali jen to nejnutnější. Tehdy jsme si uvědomili, že díky tomu na sebe i své záliby máme více času. Když jsme se pak stěhovali do nového domu, uvědomili jsme si, že 80 procent z odložených věcí nám vůbec nechybí. Spoustu z nich jsme prodali. Proměna byla postupná. Chtěli jsme změnit naše životy. Jednoho dne jsem narazila na pojem Zero Waste, který popisoval nakládání s odpady v průmyslu a na komunální úrovni. Došlo mi, že bychom to samé měli uplatňovat doma, ale žádný návod na to nebyl. Trvalo nám dva roky, než jsme na to přišli.
Jak to vypadalo v praxi?
Hodně jsem experimentovala. Když jsem hledala alternativu šamponu, myla jsem si vlasy jedlou sodou a přelévala je jablečným octem. Po šesti měsících jsem měla vlasy mastné a roztřepené. Jednou večer, když jsme usínali, se ke mně manžel otočil a říká: „Už mě moc nebaví, že pořád smrdíš jako ocet“. Rozhodla jsem se, že to není pro mě. Chtěla jsem najít řešení na všechno z kosmetické tašky. Když jsem hledala alternativu lesku na rty, který zvětšuje jejich objem, použila jsem kopřivy. Výsledek se nedostavil, měla jsem jen oteklé rty a moc přitažlivě to nevypadalo. Muž říkal: „Co se ti stalo?“ a já na to „Ale, zase experimentuju,“. Musela jsem se spokojit s tím, co mi Bůh dal.
Jediné, co v domácnosti používáte jednorázově, je prý toaletní papír.
Ano. I ten jsem se snažila nahradit. Slyšel jsem, že určitý druh mechu je úžasný, tak jsem šla do lesa a vzala ho domů. Uschl. Další den jsem vzala houby na drhnutí. No, nebylo to zrovna příjemné. Nakonec jsme raději skončili u toaletního papíru. V tomto případě jsme se rozhodli pro toaletní papír. Je to jediná věc na jedno použití v domácnosti.
Nakupujete jen v bezobalových obchodech nebo i v běžných samoobsluhách?
Jen jednou týdně, ve vybraném obchodě, který prodává jídlo bez obalu. Nosím si vlastní nádoby a tašky.
Vytvořila jste aplikaci Bulk, která podobné obchody vyhledává. Kolik jich po světě je?
Aplikaci využívá zatím kolem deseti tisíc lidí. Nabízí kolem tří tisíc obchodů v 31 zemích světa. Tyto obchody nepoužívají obaly. Například ve Francii je 400 takových míst.
Lidé v ČR se během krize začali víc zajímat o to, co jí. Platí to i o USA?
Myslím, že životní styl Zero Waste řadě lidí během krize pomohl, protože díky němu ušetřili peníze. Určitě se v USA díky finanční krizi zvýšil zájem o zdravou výživu a kvalitnější život. Lidi unavilo nakupování věcí, které nepotřebují. K tomuto životnímu stylu tíhnou zejména mladí lidé mezi 25 a 34 lety.
Kolik vám tento životní styl ušetří?
Jsme schopni ušetřit 40 procent našich útrat. Spotřebováváme mnohem méně než v minulosti. Dříve jsme si z výletů vozili suvenýry a když nás navštívila matka, jezdili jsme po nákupech. Dnes jsme spokojeni tím, co máme. Do našeho inventáře nepřidáváme další věci a pokud ano, nahradíme jimi něco jiného. Botu, která má díru. Tričko, které je příliš malé. Nakupujeme v second handu. Také chodíme na nákupy s vlastními nádobami na jídlo. Šetří nám to zhruba 15 procent výdajů na jídlo. Tolik zhruba stojí v USA v průměru obaly.
Přejaly některé konvenční obchody myšlenku Zero Waste tím, že by vyčlenili sekci a prodávaly zboží bez obalu?
Hodně velkých supermarketů už začalo nabízet potraviny a zboží bez obalu. Reagují tím právě na hnutí Zero Waste a rostoucí poptávku po tomto zboží.
Jste pro větší regulaci nebo zdanění obalů?
Myslím, že větší zdanění obalů by skutečně prospělo. Například v Kalifornii dostanete za vratné lahve 5 centů. Problém je, že je to málo a lidi to nemotivuje. Ani dítě nemá zájem sebrat lahev na ulici. Pokud by se poplatky zvýšily, nemusely by se lahve válet všude po ulicích.
9. června 2016 |