Vlastně se netleskalo úplně jemu, nadšení zvědavci v Tours poznali Plašila, Čecha, Rosického. Ale Pavelka? Ten jim neříkal vůbec nic. I proto se chtěl středový záložník ukázat: „To jo, byla to docela jízda.“
Překvapila by vás nominace na Skokana roku?
Nechal bych to bez nominace, ale je pravda, že mě ten poslední rok nepřestává překvapovat. Unikátní.
Co v něm bylo nejlepší?
Jednoznačně postup s Libercem do Evropské ligy. Nečekaný a krásný. Za tři dny jsem se poprvé připojil k národnímu týmu, čímž jsem završil nejkrásnější fotbalový týden v životě.
Vzpomínáte často?
Při volných chvílích si občas projíždím fotky, které mám schované v mobilu. Jsou z oslav, z cest po Evropě. Pořád mě z toho mrazí. Nikdy na to nezapomenu.
Euro může zážitky vystupňovat, ne?
Byla by to krásná tečka, kdybych si mohl ve Francii zahrát, ale já už samo mistrovství považuju za ohromnou zkušenost. Rouhal bych se, kdybych tvrdil něco jiného. Třeba zjistím, že tohle je můj vrchol. A třeba ne. Pořád je mi pětadvacet, takže bych se ještě mohl fotbalově posunout.
Už v pondělí je premiéra proti Španělsku a vy máte šanci na základní sestavu.
Nevím, generálka proti Korejcům moc nevyšla. Teda konkrétně první poločas, ve kterém jsem dostal šanci. Pokud proti Španělům zůstanu na lavičce, zklamaný nebudu. Je to vlastně zázrak, že tu jsem.
Povězte, kam jste se za poslední rok vlastně posunul? Kromě přesunu z Liberce do turecké Kasimpasy.
Vyspěl jsem. Po všech stránkách. Teď cítím velký závazek, aby se moje kariéra nezabrzdila. Dřu dál.
Ano, při otevřeném tréninku jste makal jako ďas. Chtěl jste se ukázat?
To my všichni. Atmosféra nás strhla, mělo to náboj. Osobně jsem nic takového ještě nezažil.
