Dvanáct hříbat divokých koní se prohání na pastvině u Milovic, kde se první z nich nečekaně narodilo už v říjnu (více zde). Dalších jedenáct se podle očekávání narodilo až letos a jejich otcem je hřebec Northcroft Firestarter, který s nimi také v ohradě žije. A je krásné sledovat, jak přirozeně stádo s hříbaty funguje.
Divocí koně v Milovicích |
Další dvě hříbata pak lze zastihnout na pastvině u Benátek nad Jizerou, kam byli divocí koně vysazeni později. Jejich matky také zabřezly už v Anglii s jiným hřebcem, než se kterým teď sdílejí ohradu. Ze začátku panovaly obavy z tzv. infanticidy, kdy hřebec nevlastního potomka zraní či zabije. Naštěstí jsou tyto případy spíše ojedinělé.
„Žádné komplikace nebyly pozorovány ani u jednoho ze samců. Zřejmě i díky poměrně nedávno objasněné antiinfanticidní strategii klisen: ač jsou už březí s jiným samcem, jsou ochotny pářit i se současným vůdcem harému, a tak ho ošálit,“ vysvětluje Kateřina Dudová z Jihočeské univerzity, která je součástí týmu etologů, již v milovické rezervaci provádějí pozorování divokých koní. A přesně takto se chovaly jak klisny na pastvině na Travinách, tak v Milovicích
Hřebec divokých koní se ujal role učitele malých hřebečků
Projekt návratu divokých koní podle etoložky Martiny Komárkové vyšel v zásadě stoprocentně: „Takřka všechny klisny v milovickém stádě přivedly na svět mláďata, což napovídá, že se na nové prostředí adaptovaly bez problémů. Klisna, která porodila loni na podzim, pravděpodobně krátce poté zabřezla znovu i přes to, že musela zvládnout fyzicky náročné kojení během zimy. Zdá se tedy, že počet letošních hříbat ještě není konečný.“
Osídlené pastviny u MilovicAčkoliv osídlení pastvin v Milovicích a na Travinách trvá relativně krátce, je bývalý vojenský prostor v Milovicích prvním místem na světě, kde se v rámci jedné rezervace podařilo rozmnožit tři druhy původních divokých zvířat. Na dvou pastvinách o celkové rozloze 160 hektarů tu nyní žije 30 dospělých divokých koní, 6 dospělých praturů a osm dospělých zubrů a zatím 20 mláďat. Pastvou pomáhají bránit většímu rozšíření rumištních rostlin a obnovit a zachovat původní bohatou floru i faunu.   Vlevo pratur s telaty, vpravo letošní tele zubra. Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním dárcovské zprávy ve tvaru DMS KRAJINA na číslo 87 777, více o celém unikátním projektu zde.) |
I velikost skupiny je ideální, počet klisen v harému jednoho hřebce je zhruba na počtu, jaký by si byl schopen ubránit i ve volné přírodě. Jen bude rozrůstající se stádo postupně potřebovat větší prostor.
Nahrává tomu i velký počet narozených hřebečků; z dvanácti hříbat narozených na milovické pastvině je devět samčího pohlaví. „Je tedy možné, že mladí hřebci tu časem budou muset vytvořit samostatnou bakalářskou klučičí skupinu. Zatím mohou žít přirozeně v přítomnosti hřebce,“ vysvětluje Dalibor Dostál jako ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která za projektem stojí. Uvádí to jako jeden důvodů, proč by mělo jednání o rozšiřování pastvin brzy pokročit.
Soužití klisen s mláďaty a hřebcem na uzavřeném prostoru je samozřejmě zajímavé pro vědce, kteří tu mohou sledovat přirozené vzájemné vztahy zvířat ve skupině. Například Kateřina Dudová se zaměřuje na objasnění interakcí hřebce s hříbaty a její studie už má po dvou měsících první zajímavé výsledky.
„Chování dospělých zvířat vůči mláďatům se opravdu liší. Zatímco klisny hříbata ignorují či umravňují a za přílišnou dotěrnost je trestají hrozbami či slabým kousnutím, hřebec je mírnější a účastní se i jejich her. Především takzvaných „lokomočních,“ kdy se společně s hříbaty prohání po pastvině,“ popisuje Kateřina Dudová vztahy k hříbatům ve stádě.
Pečivo divocí koně nepotřebují!Ačkoliv kvůli krmení pečivem málem přišla o život matka prvního hříběte (čtěte zde), řada návštěvníků stále ještě netuší, jak moc by mohli nekontrolovaným krmením koním ublížit. „Divoký kůň lidské produkty k životu nejenže nepotřebuje, protože si plně vystačí tím, co mu poskytuje pastvina. Naopak, jeho trávicí systém není uzpůsoben tak, aby dokázal vstřebat živiny z pečených obilných výrobků. To mu může způsobit vážné zdravotní následky, které by mohly vést až k úmrtí zvířete,“ apeluje Dalibor Dostál na návštěvníky, kteří by chtěli koním „přilepšit“. „Divocí koně od lidí nic nepotřebují. Na první pohled netrpí podvýživou a z pastvy dostanou vše, co potřebují,“ potvrzuje jeho slova i etoložka Martina Komárková. |
Mezi velmi zajímavá zjištění patří to, že mladí hřebečci od otce pozorně kopírují jeho chování. „Hřebec zde tedy působí i jako vzor, potažmo učitel. Velmi dobře je to ilustrováno napodobováním nahánění klisny, ke kterému se dva hřebečci pravidelně připojují a otce těsně následují. Toto chování naznačuje u koní schopnost takzvaného sociálního učení. Kromě toho poukazuje tento fakt na důležitost přítomnosti hřebce pro vývoj mladých koní, respektive pro vývoj jejich samčího chování, které se od klisen naučit nemohou,“ zdůrazňuje Kateřina Dudová.
V interakcích mezi hřebcem a mláďaty přitom dominují hřebečci, pro které je vzorem. Mladé klisničky hřebec prozatím nezajímá, maximálně se navzájem očichávají. Výjimkou je nejstarší klisnička Samhain, která se narodila už na podzim. Ta se občas s hřebcem po pastvině prohání.
„Samhain byla dlouho na pastvině jediným hříbětem a pravděpodobně si proto vytvořila s nevlastním otcem unikátní vztah, neboť byl jediným členem stáda ochotným ke hře,“ vysvětluje Kateřina Dudová. I množství času, které milovická hříbata věnují právě hře, podle vědců potvrzuje, že výborně prospívají, protože hra je indikátorem dobré životní pohody zvířat.
Řada výzkumných programů, které se v rezervaci od počátku rozběhly, přispívají k unikátnosti celého projektu. „Pro vědce jde o jedinečnou příležitost sledovat chování tří druhů velkých kopytníků: divokých koní, zubrů a praturů, přirozeně žijících ve skupinách s mláďaty,“ s uspokojením konstatuje Dalibor Dostál.
O návratu divokých koní do české přírody se dozvíte víc také v tomto videu:
9. června 2016 |
Kdy nejlépe se za divokými koňmi k Milovicím vyrazit?
S příchodem opravdu teplých dnů koně většinu dne odpočívají a pasou se, prostě šetří díly. „Často tak lze koně kdykoliv během dne dokonce zastihnout při spánku, a to nejen vestoje, ale i v leže, klisny pak převážně v těsné blízkosti hříbat. Pakliže se mládě probudí a matku nablízku nenajde, pronikavým ržáním ji přivolává zpět. Po šťastném shledání obvykle následuje kojení, které má nejen výživovou, ale také zklidňující funkci,“ popisuje denní režim koní Martina Komárková.
Na pastvině u Milovic se nyní pase čtrnáct klisen s dvanácti hříbaty a hřebcem.
Větší aktivity, kde se například hřebec po pastvině honí s hříbaty, se tak odehrávají brzy ráno, nebo navečer a po setmění. Pokud tedy klisny či hříbata zastihnete povalující se v trávě, nemusíte mít obavy o jejich zdraví. „Naopak, je to známkou toho, že se cítí dobře a nemají obavy z predátorů,“ vysvětluje etoložka.
Přitom koně v ohradě zdaleka nežijí osamoceně. Tak jako tu původně žila zvířata typická pro českou krajinu, tak se mezi importované koně zase přirozeně vrátila, ohradu díky volným průlezům snadno překonají. „Pro volně žijící zvířata se tu v podstatě nic nezměnilo, takže tu s koňmi opět žijí jak srny, tak třeba divoká prasata. Na pastvině lze potkat ovšem i šelmy, a to jak běžnou lišku, tak i šakala, novodobého migranta. Ani jeden z nich však pro koně nepředstavuje žádné nebezpečí,“ uzavírá Martina Komárková.
