„Senát dospěl k jednoznačnému závěru o vině obžalovaného,“ zdůvodnila verdikt předsedkyně senátu Kateřina Radkovská.
Podle soudu sice na počátku střetu bylo fyzické napadení Aliaksandara Astapchuka a byl i více bit. Jeho další jednání však bylo podle soudu racionální. Na Lotyše Astapchuk zaútočil, když jeho protivník již odcházel z místa střetu (více o útoku zde).
„Podle našeho jednání šlo o akt msty, ponížení jeho mužské ješitnosti. Obalil si nůž igelitovou taškou tak, aby jej poškozený neviděl. Útočil proti životně důležitým orgánům, zasadil mu osm ran. Oběť neměla šance přežít,“ zdůraznila mimo jiné soudkyně.
I další jednání Astapchuka po činu bylo podle ní racionální. Z místa činu odešel v klidu, později si smyl krev a pak se šest dní skrýval u přátel.
Soud vyslovil trest na horní hranici trestní sazby. Astapchukovi přitěžuje mimo jiné i jeho trestní minulost i nedostatek polehčujících okolností.
„Je jasné, že jeho agresivita se stupňuje. Musí si uvědomit, že tímto způsobem nemůže žít,“ konstatovala soudkyně Radkovská.
Schizofrenii znalci nepotvrdili
Státní zástupkyně pro obžalovaného požadovala trest v polovině sazby, která v tomto případě činí 10 až 18 let za mřížemi. „Jeho vinu mám plně za prokázanou,“ zdůraznila žalobkyně Radka Miclíková.
Proti Bělorusovi podle ní svědčí mimo jiné například záznamy z bezpečnostních kamer či výpovědi svědků.
Astapchuk navíc, jak zdůraznila žalobkyně, netrpěl v inkriminované době schizofrenií ani amnézií (průběh soudu zde). Tak totiž cizinec mimo jiné stavěl svou obhajobu. Psychiatři, kteří zkoumali jeho duševní stav, náznaky nemoci nezjistili. Naopak nemohli vyloučit, že chorobu simuluje.
Duševní stav obžalovaného experti zkoumali velmi důkladně, umístili ho i na speciálním oddělení vězeňské psychiatrie v Brně. Ani tam však se neprokázalo, že by byl nemocen nebo závislý na drogách.
„Amnézie podle znalců může být účelová,“ konstatovala státní zástupkyně ve svém závěrečném návrhu. Také apelovala na soud, aby cizinci vyslovil trest zákazu pobytu v České republice na neurčito.
Vyhoštění Astapchuka je vyloučené
Astapchuk, který žije v Česku devět let, se v Praze živil prací na černo a krádežemi, navíc nastřádal tři tresty. Mimo jiné byl odsouzen i za loupež a těžké ublížení na zdraví. I proto žalobkyně trvala na jeho vyhoštění.
Soud Astapchuka již jednou kvůli závažné trestné činnosti vyhostil. To se ale neuskutečnilo kvůli politické situaci v Bělorusku.
Nyní Astapchuka vyhostit nelze. Požádal totiž o azyl se zdůvodněním, že se doma zúčastnil odboje.
„Ministerstvo vnitra potvrdilo, že obžalovaný je poživatelem doplňkové mezinárodní ochrany podle zákona o azylu a že probíhá řízení o prodloužení této ochrany. Tím pádem je uložení vyhoštění vyloučeno,“ řekla soudkyně.
„Musím si klást otázku, zda by stát neměl v první řadě zvažovat ochranu svých občanů oproti hájení práv pana obžalovaného. Osoba, jež se evidentně ve dvou případech dopustila násilné trestné činnosti, by takovéto ochrany bez ohledu na úmluvy, kterými jsme vázáni, požívat neměla,“ komentovala to státní zástupkyně Miclíková.
V centru bych nezabíjel, hájil se obžalovaný
Obhájkyně požadovala pro svého klienta mírnější kvalifikaci skutku, zabití. V takovém případě by mu hrozil trest mezi třemi a deseti lety za mřížemi.
„Skutku předcházelo intenzivní napadení mého klienta,“ zdůraznila ve svém konečném návrhu.
„Pokud bych ho chtěl zabít, nedělal bych to v centru města. Nůž jsem vytáhl, protože jsem měl strach. Úmyslně jsem ho nechtěl zabít. Lze pochopit, že člověk ve strachu sáhne po noži,“ uvedl ve svém posledním slovu Astapchuk.
Lotyše ubodal loni 16. července odpoledne poblíž stanice metra Florenc. Oba muži si tam dali sraz, jejich setkání však gradovalo pěstní bitkou, kdy měl Lotyš převahu. Bělorus však poté, co jeho sok již skončil a dal se na odchod, sáhl po noži a zasadil mu osm ran. Motivem krvavého střetu byla nejspíše žárlivost.
Verdikt není pravomocný. Astapchuk se proti němu může odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.
16. července 2015 |
