Aby těch slavných míst nebylo málo, jen něco přes deset kilometrů odtud leží přírodní termální lázně Bagni San Filippo, kde se koupali už staří Římané. Zahřát se v tamních tůňkách se můžete zdarma - ve vodě, která je teplá až 40 stupňů Celsia.O obou velmi zajímavých místech se v turistických bedekrech píše jen velmi málo, nebo vůbec. Přesto určitě stojí za návštěvu. V případě pevnosti Radicofani už jenom kvůli neuvěřitelnému příběhu zbojníka Ghino di Tacca.
Tak trochu jiný zbojník gentleman
O pevnosti Radicofani existují zmínky už kolem roku 973. Chránila poutní cestu Via Francigena, vedoucí do Říma. Zpočátku byl hrad pod kontrolou benediktinského řádu, jeho největší sláva se však váže až ke 13. století, kdy jej obsadil populární psanec Ghino Di Tacco. Muž, který okrádal bohaté poutníky, ale chudé lidi a studenty nechával jít. Chtělo by se cynicky říct, že by si na nich stejně nic nevzal, ale legendy praví, že i boháčům vždy něco málo nechal, aby na cestě nezůstali úplně ožebračeni. Navíc prý okradené vždy pozval na hostinu.
Pevnost Radicofani
Tacco se narodil zřejmě ve druhé polovině 13. století, přesné datum není známé. Patřil k rodině loupeživého šlechtice, jenž nesl jméno Tacco di Ugolino.
Ghino už jako mladík vyrážel s otcem, strýcem a mladším bratrem Turinem na loupežná přepadení. Operovali na území tehdejší Sienské republiky, ta ovšem na celou bandu vydala zatykač a po několika letech byli lupiči v roce 1285 dopadeni. Otec a strýc podstoupili torturu a po několika měsících věznění byli popraveni na slavném sienském náměstí Piazza del Campo. Rozsudek vynesl soudce Benincasa da Leterina. Ghino a jeho bratr Turino tehdy unikli trestu smrti vzhledem ke svému nízkému věku. Což se později soudci dost vymstilo.
Lapka, který sťal soudce
Ghino byl odsouzen k tomu, že musí zaplatit škody způsobené bandou jeho otce. Místo toho však začal brzy znovu loupit poblíž San Quirica d’Orcia, což je dnes vysněné místo spousty turistů a krajinářských fotografů. Po čase byl však nucen stáhnout se až k Radicofani, na samé hranice Sienské republiky s papežskými státy. Spolu se svou bandou tam ovládl pevnost, která se tyčila nad poutní cestou. A opět loupil.
Jeho pověst nepřemožitelného bojovníka se šířila, a Ghino se rozhodl, že pomstí svého otce a strýce. Soudce Benincasa se ze Sieny přesunul do Říma, na papežský soudní dvůr. Ghino se tam vydal se čtyřmi sty ozbrojenci, soudce našel a sťal. Pak jeho hlavu nabodl na kopí a dovezl do Radicofani, kde ji vystavil ji na věži. Mimochodem, ta věž pořád stojí, můžete na ni vystoupat po schodech a vychutnat si krásnou vyhlídku po kraji.
Nakonec se stal zázrak
Zdálo by se, že Ghinův život nemůže skončit jinak než zatčením a popravou. Ale podle legend stalo se něco úplně jiného. Na začátku šťastného konce stálo přepadení opata z francouzského Cluny, který se vracel z Říma, kam vezl církevní daně.
Po cestě se hodlal zastavit v lázních San Casciano dei Bagni. Chtěl si tam dát do pořádku játra a žaludek, zřízené hodováním na římských hostinách. Ghino ho unesl a zavřel do věže. Dával mu jíst jen chleba, sušené fazole a pít víno Vernaccia di San Gimignano.
Opat se po této kůře zázračně uzdravil z bolestí žaludku a své díky za zázračné uzdravení projevil tím, že přesvědčil papeže, aby zařídil Ghinovi milost za zavražděné soudce. Ghino byl pak navíc jmenován rytířem sv. Jana (Maltézští rytíři). Opat ho také udělal převorem špitálu sv. Ducha. Takže se z psance nakonec stal uznávaný ctnostný muž. O tom, kdy Ghino zemřel a jak, se opět nic neví, stejně jako o jeho narození.
Nepřehlédnutelná pevnost
Pevnost Radicofani najdete nad stejnojmenným městečkem. Kromě věže, odkud je opravdu krásný výhled, stojí za prohlédnutí mohutné hradby a dochované podzemní průchody, kterými se chodilo na hradební valy. Mimo to se zde můžete i občerstvit v baru, který nabízí i pravé domácí italské těstoviny. Autem se dá dojet až k pevnosti, vedle níž je menší parkoviště.
Může se hoditParkoviště u pevnosti Radicofani: |
Když už se do těchto krajů dostanete, určitě stojí za to udělat si malou odbočku do necelých dvanáct kilometrů vzdálených lázní sv. Filipa (Bagni San Filippo). Ze skal tam vyvěrají horké prameny bohaté na síru, vápník a hořčík, ve kterých se koupali už staří Římané.
Voda stékající po skalách zde vytváří podobné útvary, jaké obvykle vídáme v krápníkových jeskyních. Pozoruhodný je zejména skalní útvar Fosso Bianco.
V tůňkách s horkou vodou se lze koupat, a to zdarma (s výjimkou úseku kolem Fosso Bianco, který je chráněným územím). Pro ty, kdo chtějí větší komfort, než se vyhřívat v lesním potoce, jsou v blízké vesnici ještě placené lázně. Voda z pramenů má teplotu kolem 40 stupňů celsia, se vzdáleností od pramene samozřejmě klesá. Pokud budete v Toskánsku, určitě stojí za to se na obě místa zajet podívat.
