„Ale nebylo by dobré myslet pořád na to, co bude po Euru,“ uvědomuje si. „Hlavní je připravit se na turnaj a neuvažovat o tom, co se může stát nebo ne. I to, jestli budu v sestavě, nechávám na trenérovi. Pro mě je důležitý týmový úspěch.“
Dobře, to se říká vždycky. Ale vy jedete na Euro hrát o šanci na nové angažmá - to uznáváte, ne?
Samozřejmě, tak to prostě je. My, kteří působíme v Česku, to máme v hlavě. Ale nikdy to není tak, že bych se chtěl ukázat sám na úkor týmu. Tak to nefunguje. Platí, že když hraje dobře celý tým, vylezou z toho jedinci. To je i cesta pro mě.
Už před rokem a půl jste uvažoval o tom, že se blíží čas na přestup. Nazrál teď?
To se těžko ovlivňuje. Samozřejmě bych už chtěl zkusit něco jiného, zahraniční soutěž. Posunulo by mě to dál jak ve fotbale, tak v životě. Ale není to úplně na mně. Když přijde nabídka, bude se mi líbit, kluby se dohodnou a všechno klapne, budu moc rád. Ale když ne, není to tak, že bych se silou chtěl někam tlačit. Ve Spartě hrajeme každou sezonu poháry, máme velice dobrý mančaft a já jsem rád jeho součástí.
Odkud by nabídka měla přijít, aby se vám líbila?
Určitě bych si nechtěl nějak vybírat. Nedá se to tak říct. Až ve chvíli, kdy nabídka přijde, musíte si to vyhodnotit. A pak se rozhodnout.
Přestupová politika klubů se v poslední době dost změnila. Dřív se běžně odcházelo do zahraničí kolem pětadvaceti nebo později, dnes kluby cílí na hráče kolem dvacítky. Necítíte, že už třeba máte jednu z posledních šancí na velký přestup?
Máte pravdu, trend je takový. Hráči opravdu dneska většinou přestupují v tomhle období. Ale zase vidím spoustu těch, kteří šli ven později a taky udělali dobrou kariéru. Nevytvářím na sebe tlak, neberu to tak, že když neodejdu teď, tak už nikdy. To určitě ne. A on asi na takové přemýšlení stejně nebude moc čas. Je to pro mě první velký turnaj, hlavně si budu užívat zápasy a atmosféru. Asi nebude moc příležitostí uvažovat nad tím, co bude po Euru.
Někteří hráči z vašeho ročníku 1992 už hrají venku. Pavel Kadeřábek, Jiří Skalák... Vidíte na nich posun?
Jo, určitě je to posunulo dál. A nejen ve fotbale. Třeba Kadeře jsem slyšel mluvit německy a musím říct: klobouk dolů. Už umí perfektně. To samé Jirka Skalák, je tam tři měsíce a angličtina jde nahoru. Prospívá jim to i po životní stránce, vidím, jak se rozvíjejí.
Jak jste na tom s jazykovou vybaveností vy? Učíte se?
Učím se anglicky. Nebo spíš - učil jsem se. Teď jsem přestal, protože na jaře vůbec nebyl čas. Pořád jsme hráli a když jsem byl doma, chtěl jsem si spíš chvíli odpočinout, než do sebe zase něco biflovat. Ale snažím se do sebe angličtinu dostat.
Máte pro jazyky vlohy?
To bych úplně neřekl (úsměv). Na druhou stranu myslím, že jsem docela ukecanej. Radši budu říkat blbosti, než abych mlčel.
Teď vás místo učení čeká poslední část přípravy na Euro - přátelské utkání s Koreou. Co od něj čekáte?
Těžko říct, ještě jsem proti asijskému mančaftu asi nikdy nehrál. Akorát jsem měl kamaráda z Vietnamu, který s námi nastupoval v dorostu Sparty. A ten byl teda hodně běhavý... Byl všude, pořád lítal, pořád měl dost sil. Asijští hráči jsou známí tím, že jsou takové motorové myši.
Na úvod Eura hrajete se Španělskem, některým jeho oporám teprve v sobotu skončila klubová sezona. Vy jste se Spartou také zažil nabitý program, tak povězte: může je to ovlivnit?
Mám dojem, že ti, kteří hráli finále Ligy mistrů, dostali teď volno. Koukal jsem na Instagramu, že Ronaldo je někde na dovolené, takže jeho španělští spoluhráči asi taky. Myslím, že se připraví dobře, ale zahajovací zápasy bývají ošemetné. Možná je lepší s nimi hrát hned, než pak v průběhu turnaje.
