Jmenuji se Nacho Dean a absolvoval jsem pěšky cestu kolem světa,“ začal v Madridu své vyprávění cestovatel, jemuž během tříletého putování pomáhali finančně sponzoři a kamarádi. Někteří přes sociální sítě i psychicky. Za tři roky ušel 33 000 kilometrů, prošel 31 zemí a prochodil 12 párů bot.
Na dlouhé a nebezpečné cestě ho provázel jen Jimmy Águila Libre, jak říká svému trekkingovému vozíku.
V něm vezl vše, co potřeboval k přežití v divočině, poušti i džungli. Naložil stan, plynový vařič, vodu, jídlo, krabičku první pomoci (mimo jiné jód a protijedy proti hadímu uštknutí), nějaké oblečení, které podle podnebí jednotlivých zemí obměňoval, a nářadí na opravu vozíku. Před cestou kontaktoval ambasády států, do nichž se chystal, vyřídil víza a nechal se očkovat.
Chyby, které zabíjí
První těžký den své cesty přitom zažil už v italských horách. „Byla neděle, došlo mi jídlo, baterka v mobilu, několikrát jsem píchl vozík a už jsem neměl záplaty na něj. A pak přišla hrozná bouřka,“ popsal pro španělský list ABC Dean svůj první horší zážitek. Po čtyřech měsících dorazil Dean na kraj Evropy, do Istanbulu, kde byl právě muslimský postní měsíc ramadán.
První velkou chybu udělal prý Dean při vstupu do Íránu. „Pokaždé, když jsem překračoval hranice, udělal jsem fotku a dal ji na web. Jenže íránská hranice je vojenská zóna, kde se fotit nesmí,“ vzpomněl na krušný zážitek Dean. Nakonec ale prý ze sebe udělal hlupáka a vojáci se slitovali a nechali ho jít.
Sportovní výkon musel španělský cestovatel podat v Austrálii. „Dali mi víza na tři měsíce, během nichž jsem musel ujít přes 4000 kilometrů. To znamená udělat v průměru skoro 50 kilometrů denně,“ uvedl Dean. Navíc měl před sebou území bez vody, bez lidí, plné různých nebezpečných hadů a pavouků. S čím ale nepočítal, bylo množství much. Takže šel přikryt moskytiérou. Po 87 dnech dorazil do Sydney, s rozedranými šaty a celý zmrzlý.
V Chile strávil dva měsíce v poušti, kde přes den bylo 50 stupňů nad nulou a v noci 25 stupňů pod nulou. „Austrálie ale pro mě byla tréninkem, takže jsem poušť Atacama zvládl snadněji, než jsem čekal,“ popsal Dean.
Druhá chyba ho prý málem stála život. A nebylo to v džungli, ani v poušti, ale v „civilizovaném“ světě. V peruánském městě Callao ho přepadlo pět mužů, rozřízli mu kalhoty a okradli ho. Když si šel stěžovat na policii, řekli mu, že může být rád, že vyvázl živý. Prý ani policisté se do té čtvrti neodvažují. A tak si Dean koupil nový telefon a pokračoval v cestě.
V Mexiku strávil nejdelší dobu ze svého putování, šest měsíců. Prošel státem Chiapas, kde se ale nakazil horečkou chikungunya. Tu přenáší stejný komár jako horečku dengue či vir zika. „Šest dní jsem měl teploty 41 stupňů, ale měl jsem štěstí, že za týden jsem se vyléčil,“ popsal Dean.
Ze Spojených států letěl letadlem do Lisabonu, odkud absolvoval poslední šestisetkilometrový úsek své cesty. „Když jsem dorazil do Madridu, cítil jsem se nejšťastnějším člověkem na světě,“ zakončil své vyprávění mladý Španěl.
