V poslední době se více než na televizní obrazovce objevujete v rádiu.
Rádio, to je nádherný dárek, práce, která mi dělá obrovskou radost. Přes něj si můžu uvědomit, jak bohatý život žiji a jak skvělé lidi kolem sebe mám. Pořad Noční Mikrofórum mi umožňuje mnoho skvělých věcí. Zvu si sem přátele nebo lidi, kteří mě zajímají. Pokud vysílám, druhý den jsem vypnutá, protože chodím spát ve tři ráno. Bývala jsem veliký spáč, ale teď už nejsem. Nechci život prospat.
Vy jste se vrhla i na psaní, máte za sebou pohádku a píšete filmové kritiky.
Příběh o malém škorpionkovi Brunovi se lidem moc líbil a já v pohádce vycházela i ze svých vlastních poznatků zrozence ve Štíru. Napsala jsem ji za pár hodin. Poté mě paní nakladatelka oslovila, že by strašně moc chtěla mého Bruna vydat. Jenže já se za tři roky k tomu ještě nedostala, což je má velká ostuda. Respektive příběh mám, ale v tlustém sešitě poznámek. Jinak s přítelkyní mám časopis na internetu. Vždycky jsem si přála, abych viděla všechny filmy a nemusela za to platit. Proto jsem začala psát filmové kritiky. Píši jen o filmech, které se mi líbí, které ve mně něco zanechaly.
Sama jste herečka, nechybí vám to?
Mám takové období osobního růstu. Nedávno jsem se seznámila s jedním úžasným spisovatelem Pierrem Frackhem. Píše mnoho knih na téma zákon rezonance, jak fungujeme a vzájemně se přitahujeme. Mám dokonce na to papír, protože jsem k němu chodila rok a půl na kurz. Občas přijdou lidi a mně se daří jim pomáhat a to je to nejkrásnější, když vidíte, že to funguje. Pokud by přišla nějaká filmová role, která je mi blízká, určitě budu ráda, ale jinak jsem velmi spokojená.
Koučujete i sama sebe?
To je velmi těžké. Snažím se, když to potřebuju, ale to úplně tak nefunguje.
Nenakoučovala jste si zatím žádného muže?
Měla jsem krásný vztah, který fungoval báječně, bohužel ten člověk zemřel. I to se musí přijmout. Protože když uprostřed nádherné bouřlivé lásky, něčeho úžasného se tohle stane, tak musíte ten svět trochu obrátit. Věřím na osud, ale myslím si, že se mu musí pomáhat. Věřím ve své anděly. O manželství nepřemýšlím, ale jak říkám, co přijde, přijde.
Co pro vás znamená po rozchodu s Jurajem Herzem manželství?
Manželství je úžasná věc a já jsem v něm žila přenádherných takřka pětadvacet let. Nikdy bych je nevyměnila. Nebylo větší lásky na světě širém. My jsme s mým mužem byli spolu celé ty roky čtyřiadvacet hodin denně. Čili jsme prožili čtyři manželství, což asi ne každý zvládne. Lidé se mě někdy na to ptají, protože sami uvažují o rozvodu. Každá instituce je trochu k ničemu. Na druhou stranu „Ano“ řeknu člověku, se kterým chci být a kterého miluji. Pokud to nefunguje, nemá cenu to lámat přes koleno.
Tereza Herz Pokorná ve filmu Lásky mezi kapkami deště a v pohádce Bílá kočička
Vy jste trávila s manželem hodně času před kamerou i za kamerou. Opravdu vám to nechybí?
Když to takhle řeknete, nemůžu říct, nechybí mi to. Ta doba před kamerou, to byla má zábava. Nikdy jsem pro to nic neudělala. To byla věc, která ke mně chodila. Juraj mi dával prostor, abych mohla jako pomocná režisérka sama režírovat i velké scény a to bylo nádherné. Ale doba uplynula a my jsme se snažili s přáteli i s kameramanem postavit na nohy nějaké filmy, kde bych mohla režírovat. Jenže je to o penězích a kontaktech.
Jste herečka, spisovatelka, filmová kritička a moderujete svůj pořad na rádiu. Je něco, co ještě chcete pracovně vyzkoušet?
Co se týče umění, to je jen výtvarné a hudební. Mám maturitu z klavíru, ale bohužel umím obouručně pouze Ovčáky. Nebyla to má parketa a zpívat neumím. A talent na výtvarné umění jsem po tatínkovi, který byl grafik, nezdědila. Ale zato mám galerii a tímto si to kompenzuji. Dělám radost tím, že umělcům udělám výstavu.
Plníte tedy sny ostatním. Co ty vaše?
Já jsem si splnila taky jeden velký dětský sen. S maminkou jsme si pořídily chatičku, kterou jsem si vždycky přála. Teď sázíme kytky, předěláváme ji a s dcerou a jejím mužem i maminkou tam chceme strávit celé léto. Prožívám velké chalupářské dobrodružství, které je pro mnoho lidí běžné, ale pro nás to je splnění dlouholetého snu.
Takže léto prožijete v Česku?
Ano, jen si na týden odskočím s přítelkyněmi do Toskánska, kde máme vždycky pár holčičích dnů na neuvěřitelném místě v kopcích nad mořem. Beru si i pohorky a ruksak.
Poslední dobou je znovu oblíbená i dovolená v karavanu. Vy jste i hodně pobývala v Německu a tam je to velký trend.
Karavany mají východní Němci. Já jsem žila v západním Německu. Kdysi jsme toužili s Jurajem najmout si karavan a projet Ameriku. Ale pak se narodila Aninka a Juraj zase žádný kovboj není, takže od toho jsme upustili.
Mluvíte o dceři. Má po vás herecké nebo ty spisovatelské sklony?
Aninka je smíchaná, ale hodně je po tátovi. Takže miluje kulinářské umění. Tomu se samozřejmě věnuje a také to vystudovala. Vystudovala management a vedla restaurace. Jejím snem je mít malou, ale vlastní restauraci.
