RECENZE: Kirby: Planet Robobot je po delší době geniální 2D akce

Pokud vám dělá společníka handheld 3DS a máte rádi klasické 2D akce, potom na nic nečekejte a běžte si pro nového Kirbyho. Je to pecka.

Na domovskou planetu Kirbyho útočí společnost Haltmann Works Company, která chce pomocí robotické armády všechny vyhladit. A jediným, kdo tomu může zabránit, je růžový Kirby. Hra se s tím moc nepáře, což je jedině dobře, protože kdo je u 2D hopsačky zvědavý na rozvleklé úvodní vykecávačky. Já tedy ne.

Kirby: Planet Robobot

Základním herním mechanismem je, že Kirby kopíruje dovednosti nepřátel. Funguje to tak, že buď vdechnutého protivníka vyplivnete jako střelu, nebo polknete, čímž zkopírujete jeho schopnost. Jenže to je teprve začátek. Kirby může na daných místech naskočit do brnění Robobot. To mu propůjčí větší sílu, nové dovednosti a také pokročilejší kopírování. S brněním se tak promění například v dřevorubce, který ničí překážející klády, v závodní auto, ale i letadlo. Možností proměn je přitom neuvěřitelné množství.

Problém většiny nezávislých hopsaček, které jsem poslední dobou zkoušel, byl ten, že jste po pár minutách viděli v podstatě celou hru. Jistě, změnilo se prostředí, občas se objevil nový nepřítel, ale ze základních prvků hry se stala fosílie. Kirby: Planet Robobot oproti tomu pořád přichází s něčím novým, minimálně první polovina hry je neuvěřitelná nálož nápadů. Sice jsem je všechny jednotlivě viděl v mnoha jiných hrách, ale koho to zajímá, zejména když jejich spojení působí přirozeně.

Kirby: Planet Robobot

Z klasické 2D hopsačky se tak občas stane 2D střílečka, v níž letíte zleva doprava, střílíte po nepřátelích a snažíte se aktivovat různé prvky, aby se vám zpřístupnila cesta dál. Jindy naskočíte do do rychlého auta, pak si zase musíte dávat pozor, když padající kopeček obří zmrzliny umaže obrazovku a vy nic nevidíte.

Zábavné jsou také pasáže, kdy zároveň ovládáte dvě postavy, které si musí pomáhat, aby se dostaly dál (pokud jste hráli Swappera, jste doma). To znamená, že když se pohnete doleva, pohne se doleva i druhá ovládaná postava. Musí se přitom obě ve zdraví dostat přes propasti, aktivovat dveře a podobně. Jindy se na vás po celou dobu valí obří koule, případně se na pozadí vykreslují bloky, které se před vámi teprve objeví.

Tvůrci také hodně pracují s perspektivou. Neznamená to, že po vás jen například z dálky střílí nepřítel, na něhož sice nedosáhnete, ale jehož projektil vás může zranit. Přeskakování mezi jednotlivými vrstvami (většinou pouze na vybraných místech) je pevnou součástí hry a počítají s tím i různé hádanky.

Kirby: Planet Robobot

Například potřebujete přenést energetický článek z jedné části úrovně do druhé, ale v cestě vám brání obří klády. Skrze ně se sice Kirby dostane, ale ne s nákladem na zádech. Nejdříve tedy proskáče sám, na druhém konci navleče brnění, z nepřítele naskenuje dřevorubeckého robota a v jiné vrstvě cestou zpět vyruší klády. Ale ne bezhlavě, aby nevytvořil propast, přes kterou s nákladem nepřeskočí.

Většina hádanek se neváže přímo na postup, ale ke speciálním krychlím, jejichž určitý počet v každém světě potřebujete, aby vás hra pustila do další úrovně. To znamená, že se vyplatí hledat skrýše a trochu namáhat hlavu, přesto se vůbec nic nestane, když těžké hádanky přeskočíte. Vlastně se mi nestalo, že bych se musel do dohrané úrovně kvůli krychlím vracet, a to jsem měl po dohrání hry splněno pouze na 55 procent.

Ve hře dále sbíráte hvězdičky, které se při nasbírané stovce automaticky promění v další život, takže je určitě nenechávejte ležet ladem. Jsou tu ještě nálepky, které se dělí podle vzácnosti, a objevíte je poschovávané nejenom v úrovních. Lze je ještě získat v rámci minihry po skončení každé úrovně, kdy se Kirbyho pokoušíte vystřelit co nejdál z kanonu. Jejich sbírání přitom není samoúčelné. Můžete si jimi totiž polepit robota, což vynikne i v některých in-game scénách.

Kirby: Planet Robobot

Grafika je na poměry 3DS skvělá a úrovně nápadité, byť si tvůrci jeden z tematických světů trochu usnadnili recyklací.

Co se naopak nepovedlo? Nové dobrodružství není příliš dlouhé, za nějakých sedm hodin je po všem. To alespoň částečně vynahrazují čtyři další hry. V první se hraje v arénách na čas, druhá připomíná hru na hrdiny. Další dvě se odemknou po dohrání hry, embargo mi o nich však zakazuje mluvit, jinak bych přišel o ledvinu; však víte, jak to s těmi právními dokumenty je.

Hra je také poměrně lehká. Byť se utkáte s hned několika nápaditými bossy a mini-bossy, umíral jsem a několikrát opakoval až ve finálním souboji rozděleném do neuvěřitelného množství mezifází. Na druhou stranu hra vybízí k opakovanému průchodu a k vyřešení pozapomenutých (nebo nezvládnutých) hádanek. S klidným svědomím vám ji tak doporučím. Kirby: Planet Robobot totiž překvapuje nápady až do samotného finále, což je dnes nevídané.