Památkovou ochranu čtyř budov doporučila skupina odborníků na architekturu a historii v čele s autorem několika publikací o architektuře, historikem umění Ladislavem Zikmundem-Lenderem.
Je mezi nimi Obecní dům, který prošel kontroverzní rekonstrukcí, nebo esteticky zajímavý obchodní dům z éry normalizace.
1. Benzinová pumpa, 1939
Zná ji každý, kdo jezdí od hradeckého hlavního nádraží na Jaroměř či Jičín ke kruhové křižovatce u ČKD. Stánek s velkými litinovými okny a přístřeškem se světlíkem vyrostl v Koutníkově ulici v roce 1939 a patřil pražské firmě Bratři Zikmundové, která vlastnila jednu z největších sítí benzinových čerpacích stanic v meziválečném Československu.
Benzinová pumpa z roku 1939 na předměstí Hradce Králové se uchází o památkovou ochranu.
„Ve své době patřila mezi velké benzinové pumpy. Její čtyři čerpadlové stojany zásobovaly dvě podzemní nádrže, každá měla obsah pět tisíc litrů,“ popisuje Lender.
Objekt by si zasluhoval památkovou ochranu, protože pumpa je poslední autentickou čerpací stanicí na území města a jednou z mála zachovaných funkcionalistických stanic po celé republice.
Je v dobrém technickém stavu a byť už její součástí nejsou čerpadlové stojany, stále si zachovává velké množství původních prvků.
„Památková ochrana by stanici zařadila mezi dnes hájené průmyslové a technické stavby. Tím spíš, že jde o menší technickou památku, která nebyla přestavěna ani nevhodně stavebně upravena,“ míní hradecký historik umění.
2. Obchodní dům Don, 1974
Obchodní dům bez oken pokrytý bílými keramickými dlaždicemi tvoří od roku 1974 jednu z dominant Gočárovy třídy. Růst začal v roce 1969 a dokončen byl o pět let později za necelých 26 milionů korun.
Královéhradecký obchodní dům Don z roku 1974 by se mohl stát kulturní památkou.
Původně byl specializovaným obchodním domem s módou a doplňky, po roce 1989 se jeho náplň měnila, nyní v Donu zakotvily obchody s nábytkem a spotřebním zbožím. Jeho autorem je architekt Jan Doležal.
Odborníci Don oceňují pro výtvarnou stránku a také za citlivé zakomponování do okolní zástavby. „Ve své době to byl poměrně ojedinělý přístup v porovnání s řadou dalších podobných staveb, jejichž vztah k okolnímu prostředí je spíš problematický. Budova je už zcela zažitou součástí obrazu města a jednou z ikonických staveb Hradce,“ přibližuje Lender.
Keramický obklad obchodního domu vytvořily v 70. letech výtvarnice Lydie Hladíková, Děvana Mírová a Marie Rychlíková, které byly se svým ateliérem držitelkami zlaté medaile z výstavy Expo v Bruselu či z mezinárodní výstavy keramiky v Praze.
„Keramický obklad Donu je jedním z příkladů úspěšné spolupráce architekta a umělce,“ uvádí ve svém návrhu Lender, podle nějž by jednou z možností byl i rakouský model, kdy pod památkovou ochranou může být pouze exteriér budovy.
3. Živnostenský dům, 1911
Jeden z dominantních domů hradeckého Masarykova náměstí od architekta Vladimíra Fultnera sice stojí v městské památkové zóně, sám však památkovou ochranu nemá.
Živnostenský dům z roku 1911 od architekta Vladimíra Fultnera stojí na hradeckém Masarykově náměstí, zatím není kulturní památkou.
Stavbu si od architekta nechali navrhnout drobní živnostníci a dělníci sdružení ve Spolku pro zvýšení lidového blahobytu. V budově si chtěli zařídit provozovny, obchody a také levné byty pro členy.
„V suterénu byly sklepy, skladiště a rozlehlé dílny. Navzdory různým interiérovým úpravám provozovny v suterénu a parteru slouží stále stejnému účelu, pro který byly zřízeny,“ říká Lender.
Podle něj je dům jedinou stavbou architekta Fultnera, která dosud nemá památkovou ochranu, ale rozhodně by ji potřebovala.
„Dům dnes tvoří jednu z dominant náměstí a představuje důstojný protipól severozápadní frontě Gočárových domů. Památkovou ochranou je nezbytné zamezit další nevhodné zásahy, k nimž patřila instalace nových plastových oken či znešvaření výkladců, které byly pro moderní provoz po částech sdruženy a nemají ani stejnou výšku,“ vysvětluje nutnost ochrany historik.
4. Obecní dům od Jana Kotěry, 1924
Nárožní dům u Muzea východních Čech vznikl ve 20. letech jako reakce na nedostatek bytů v Hradci Králové. Čtyřpodlažní dům v přízemí původně ukrýval úřadovny, ty se později proměnily na oddělení knihovny a v loňském roce v přízemí a části suterénu vzniklo nové městské infocentrum (více čtěte zde).
Z bývalé knihovny vzniklo infocentrum.
U odborné veřejnosti vyvolal zděšení také zásah soukromého investora, který kvůli výstavbě půdních bytů nechal zvednout střechu (o otevřeném dopisu odborníků jsme psali zde).
Budova na Eliščině nábřeží je jedním z reprezentantů Kotěrova krátkého poválečného tvůrčího směřování, jímž se pokusil propojit historizující styl s doznívajícím kubismem v architektuře. Měl být alternativou vůči národnímu stylu, který ve 20. letech prosazovali Josef Gočár a Pavel Janák.
„Budova je unikátním dokladem nového historismu jak v architektově tvorbě, tak v meziválečné architektuře,“ píše historik Lender. Dům má dochované původní prvky exteriéru přesně podle Kotěrova návrhu. Původní jsou také okna, z nichž většina je repasovaná.
Hradec králové otevřel nové infocentrum v Obecním domě v říjnu 2015:
Odborníci zároveň svojí aktivitou chtěli upozornit na stav jedné z již existujících kulturních památek, kterou je chátrající hrob známého malíře Bohumila Kubišty na hřbitově v hradeckých Kuklenách. Autorem náhrobku z roku 1918 je jiný významný umělec té doby, sochař František Bílek. Kromě přidání jmen členů rodiny náhrobek neprošel žádnou stavební změnou či úpravou.
O památkovou ochranu se uchází náhrobek malíře Bohumila Kubišty z roku 1918 na hřbitově v hradeckých Kuklenách.
„Sepulkrální památky obecně trpí dlouhodobou neúdržbou, přestože jde o jeden z nejvýznamnějších segmentů kulturního dědictví. Tento dlouhodobě chátrá, v reliéfních nápisech materiál trpí erozí a zarůstáním mechy,“ popisuje Lender. Stav náhrobku, jehož vlastníkem je město, se velice zhoršil.
