„Vyrostl jsem jen pár mil odtud a tehdy jsem ani nesnil, že snad jednou budu zvolený za starostu Londýna.“ Tak začínal Sadiq Khan svou řeč po zvolení starostou jednoho z nejbohatších měst světa. Souboj, ve kterém 46letý Khan porazil soka Zaca Goldsmitha, připomínal v kampani souboj prince a chuďase o vládu nad Londýnem. Přesto se Khanovi podařilo vyhrát.
Jeho soupeř, jednačtyřicetiletý Goldsmith, měl cestu k politické kariéře podstatně umetenější. Prvorozený syn v bankéřské dynastii patřil celý život k londýnské smetánce. Po smrti otce zdědil ve 22 letech jeho majetek a už tehdy měl na kontě asi 300 milionů liber (asi 10,3 miliardy korun). Dostal se na prestižní školy, vlastnil magazín a záhy se pustil i do politiky.
Poslancům říká kámoPětačtyřicetiletý politik je nadšeným sportovním fanouškem. Miluje box, fotbal i kriket. Roky fandí ve fotbalu týmu Liverpoolu, jejichž fanouškem se stal „protože prostě hráli tehdy dobrý fotbal“. V parlamentu se o něm říká, že je ostrý a cílí přesně, kam chce. Údajně je také natolik přesvědčivý, že mu nejde nenaslouchat. Podle britských komentátorů kombinuje ostré vystupování s drzostí a kolegy často oslovuje „kámo“, a to i na půdě Sněmovny. |
Oproti tomu Sadiq Khan snad nemohl vzejít z rozdílnějšího prostředí. Narodil se na chudém předměstí Tooting na jihu Londýna dvojici pákistánských imigrantů Amanulláhovi a Sehrun Khanovým jako jejich pátý syn. Rodiče se dostali do Británie krátce před Khanovým narozením a kromě Sadiqa měli dalších sedm dětí. Rodina žila v domě se třemi ložnicemi a Khan tak spal na palandě s bratrem až do svých dvaceti let, vypráví o dospívání novopečeného starosty web BBC.
Rodinu živil otec z platu řidiče autobusu společně s matkou, která přispívala penězi ze šití na zakázku. Jako imigrant a muslim neměl Khan vždy na růžích ustláno. Měl však štěstí na ředitele školy, který byl muslim stejně jako on a byl to právě ředitel Naz Bokhari, který tehdy mladému Khanovi řekl, že „barva pleti nebo prostředí nejsou překážkou pro to, aby v životě něčeho dosáhl“.
Khan tak už v patnácti letech vstoupil do Labouristické strany. Povedlo se mu vystudovat práva na Univerzitě severního Londýna, oženit se se spolužačkou a vypracovat se jako úspěšný právník zaměřující se na lidská práva. V roce 2005 se dostal do parlamentu a když byl v roce 2009 zvolený v Evropě první muslimský starosta v Rotterdamu, získal už Khan křeslo ministra dopravy. Jednou z hlavních překážek, kterým v práci i osobním životě čelil, byla jeho víra. Khan se nikdy nestyděl za to, že je muslim, a v parlamentu klidně citoval i z náboženských textů.
„Jsem Londýňan, jsem Brit, jsem muslimského vyznání a jsem samozřejmě hrdým muslimem. Mám pákistánský původ, jsem otcem, manželem, dlouholetým (fotbalovým) fanouškem Liverpoolu. Jsem tohle vše,“ řekl krátce před volbami Khan a reagoval tak na mnohá obvinění, která cílila na jeho původ a náboženství.
Goldsmith, který totiž roky předtím prosazoval mezi Konzervativci především environmentalistickou agendu, začal během kampaně využívat náboženskou otázku a v urážlivé kampani spojoval Khana s islámskými radikály. V době, kdy Evropa zažila jen za posledního půl roku dva významné útoky islamistů v Paříži a Bruselu, tak chtěl vzbudit mezi voliči strach.
Čtyři dny před volbami dokonce zveřejnil deník Daily Mail ve svém nedělním vydání Goldsmithův článek s titulkem „Vážně chceme ve čtvrtek předat největší město Labouristické straně, která si myslí, že teroristé jsou její kamarádi?“ Khana v článku obviňuje, že omlouvá extremisty a sdílí radikální postoje, cituje web VICE News. Článek doprovázela fotka autobusu zničeného při bombovém atentátu v Londýně v roce 2005, při kterém zemřelo víc než padesát lidí a další stovky byly zraněny.
BNP uses 7/7 bus bomb photo https://t.co/QPAZPmTEDs Zac Goldsmith uses 7/7 bus bomb photo What does that say? pic.twitter.com/XIeRVJaTID
Na Goldsmitha se kvůli způsobu vedení kampaně sesypala kritika i z vlastní strany. Bývalá předsedkyně Konzervativní strany Sayeeda Warsiová napsala na Twitter, že styl kampaně, kterou strana vedla, je tím, co „nám ztratilo volby, reputaci a kredibilitu v otázkách rasy a náboženství“.
Pro Khana totiž kulturní a náboženské rozdíly byly přesně tou kartou, kterou v kampani hrál. Se sloganem „Starosta pro všechny Londýňany“ mluvil o propojení etnických a kulturních odlišností ve víc než osmimilionovém městě. Taková slova měla v Londýně, ve kterém podle sčítání lidu z roku 2011 žije 40 procent populace jiné rasy a víc než třetina obyvatel se narodila v zahraničí, své posluchače a Khanovi tak voliči předali klíče od radnice rozdílem víc než 316 tisíc hlasů. „Jsem pyšný, že Londýn si dnes vybral naději před strachem a jednotu před rozdělením,“ děkoval nově zvolený starosta svým voličům.
Nebyly to však jen etnické a náboženské postoje, co voliče přesvědčilo. Jednou z důležitých otázek bylo červnové referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie, kde Khan bojuje za setrvání v unii.
Kromě toho také slíbil voličům řešení bytové krize v Londýně a že po čtyři roky nezvýší jízdné v městské hromadné dopravě, které již tak patří k nejvyšším v Evropě. Khan plánuje zavést hodinovou jízdenku, čímž chce snížit náklady na jednotlivé cesty po městě. Stejně tak chce omezit znečištění ovzduší a mezi jiným hodlá udělat z rušné obchodní třídy Oxford Street pěší zónu.
Labouristická strana se s vítězstvím 45letého politika vrací na londýnskou radnici po dlouhých osmi letech, kdy městu vládl konzervativec Boris Johnson. Ten však už odmítl potřetí kandidovat. Podle britských médií je to od oblíbeného starosty promyšlený tah, jak nahradit Davida Camerona v křesle předsedy vlády.
