Národní kulturní památka patří k nejcennějším movitým dílům v Česku, na stejném seznamu jsou české korunovační klenoty, věstonická Venuše nebo relikviář svatého Maura. Veřejnosti se zrestaurovaný Třebechovický betlém opět ukáže od 13. května.
Dílo, které vznikalo v letech 1882 až 1926 pod rukama Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a Josefa Frimla, je unikátní rozsahem i uměleckou a řemeslnou kvalitou zpracování. Betlém zobrazuje i život v Třebechovicích pod Orebem na přelomu 19. a 20. století.
„Jde o movitou národní kulturní památku, takže pro každého restaurátora je to profesní vrchol, maximum, co se vám může podařit. Nic víc už není. Je to unikátní, neopakovatelná a jedinečná věc svým charakterem a provedením, kombinací řezby a techniky,“ říká Tomáš Bárta.
26. června 2015 |
Kolik lidí se na kompletním restaurování podílelo?
Celkem měl tým asi deset lidí, kteří se fyzicky podíleli na práci. Byli tu dva řezbáři, dva restaurátoři na povrchové úpravy, jeden restaurátor na ozubená kola, další na převody a hřídele, mosazná pouzdra a další. Dále jsme spolupracovali s hodinářem a čalouníkem, který opravoval kožené díly. Kromě nich tu byli také dokumentátoři a specialista, který kreslil 3D model mechaniky. Dohromady to bylo skoro patnáct lidí.
3D model je virtuální, k čemu slouží?
Jde o kompletně funkční virtuální model celé mechaniky. Jsou zakreslené všechny převody, hnací kola, hřídele, ozubená kola. Když se poprvé po sto letech odhalila celá mechanika, bylo možné je zaměřit a zdokumentovat. Každý převod má svůj vlastní technický výkres, který je zakomponovaný do celkového modelu. Teď je rozpohybovaný 3D model převodů k pohonu hvězdy. To znamená, že se vám v modelu ukáže, kudy jde ten pohyb od motoru až k betlémské hvězdě. Přesně tam vidíte všechny převody, které jsou technicky složité.
Byly v mechanice nějaké úseky, které vás svým řešením překvapily?
Já si myslím, že tam nic, co by nás překvapilo, nebylo. Spíš ten objem práce. Ten byl náš největší otazník. Neměli jsme objem prací s čím porovnat. Do všeho jsme vstupovali poprvé. Čím víc jsme byli hlouběji, překvapila nás preciznost provedení. Zkrátka celková dokonalost.
Josef Friml byl velmi zručný sekerník, nakolik odborné bylo provedení mechaniky?
K restaurování patří i historický průzkum, co pan Friml dělal. Údajně v Třebechovicích vyráběl první mechanické hrací automaty. Byl opravdu fenomenální. Dnes už máme například změřené, že se celým mechanickým betlémem dá otočit závažím o hmotnosti 1,5 kila. Z toho je vidět, jak je dokonale zpřevodovaný.
Loni jste hovořil o tom, že nejspíš bude třeba vyměnit motor.
Vytvořili jsme zcela nový pohon, protože původní byl vyřazený ze staré pračky, který do betlému osadili někdy v 80. letech. Na vytvoření nového pohonu jsme spolupracovali s Elektrotechnickou fakultou na Západočeské univerzitě v Plzni, která celý systém připravuje a nyní vytváří řídicí jednotku, která bude v budoucnu celý Třebechovický betlém chránit přes systém snímačů. Teď už je částečně osazen motor a připojena řídicí jednotka, která se teď bude programovat a modulovat, aby měla nejvhodnější nastavení.
Jak bude jednotka fungovat?
Je to počítačový systém, který se programuje speciálně pro Třebechovický betlém. Jde o systém kontrolních čidel. Nyní probíhá základní modulace, ale do stoprocentní podoby se bude dolaďovat v květnu. To bude možné až za plného chodu celé mechaniky. My budeme sledovat, kde je vhodné nastavit čidlo, aby sledovalo nějaký pohyb. Motory dnes většinou fungují tak, že při potřebě většího výkonu si přidají. My ale potřebujeme, aby to bylo obráceně. Aby se motor v případě zatížení zastavil a určila se příčina. Třeba zda nedošlo k zadrhnutí některého pásu.
Opravený betlém se poprvé představí 13. května.
Museli jste oslovit i nějaké další odborníky?
Začali jsme spolupracovat s velmi šikovným pasířem. Ten pro nás připravuje nová táhla k některým mechanickým figurkám. Táhla se musela vyměňovat až po připojení k jednotlivým rukám nebo hlavám. Vše se muselo znovu restaurovat. Člověk zjišťoval, kolik má v okolí schopných řemeslníků a přátel. Je to neuvěřitelná obrovská shoda okolností a náhod, která nás při restaurování svedla dohromady se spoustou lidí. Skutečně končí desetiměsíční maraton prací, jednání a zkoumání. Teď si všichni potřebujeme oddychnout.
Před rozebráním betlému jste měli přístup ke třetině mechaniky, překvapilo vás, v jakém byla stavu?
Stav mechaniky byl takový, jaký jsme na počátku předpokládali. Za sto let tam žádná generální oprava nebyla a stav centrální mechaniky byl už havarijní. Pokud se na betlému v historii dělaly nějaké zásahy, vždy se soustředily na koncové části, tedy na figury, mechanické pásy a hnací kola. Ale nikdy se nešlo do centrálního systému, nikdo nenašel odvahu to kompletně rozebrat.
Co vše se muselo udělat, abyste se k tomu dostali?
Začínali jsme z levé části a rozebrali i mechaniku (o rozebírání betlému jsme psali zde). Pravou část jsme nechali na betlému, přišla na řadu až na konci října. Každý díl se při vyjmutí zdokumentoval, dostal své evidenční číslo. Seznámili jsme se s jeho stavem a v doplňujícím restaurátorském průzkumu jsme zjišťovali, zda se bude konkrétní díl restaurovat. Zda přijde jeho výměna nebo oprava. Nejdříve bylo čištění, na které jsme si namíchali svoji směs, protože betlém se nesmí vystavit vodě. Pracovali jsme s roztoky na bázi lihu. Pak přišlo restaurování. U ozubených kol se musely vyjmout všechny zuby a znovu vlepit do pouzder, která jsme nejdříve zpevnili. Pak jsme museli celý stroj promazat. Dohledali jsme původní recept na horký hovězí lůj, kterým jsme převody napustili. Pak přišla na řadu povrchová úprava a retuše. Teprve pak se každý díl mohl připravit na vrácení.
Jak na tom byla samotná konstrukce betlému?
Museli jsme celou základnu usadit, vyrovnat prohnuté dno pod převody. V největším místě bylo prohnutí 18 milimetrů, což je hodně, protože mechanika se ladí na milimetry. Na vyrovnané dno se znovu musela ustavit mechanika. Bylo nutné odstranit mnoho různých podložek. Jak se dno prohýbalo, tak se mechanika různě podkládala a „šponovala“. To jsme museli vyřešit.
Jak jste přišli na původní recepty a postupy?
Už půl roku dopředu jsme se věnovali přípravě podkladů, procházení archivu a dohledávání původních receptur. Velmi nám pomohl Radim Urbánek z Vysokého Mýta, který je velkým odborníkem na vodní mlýny. Jeho rady a zkušenosti pro nás byly velmi cenné.
Prý jste našli i nějaké dobové dopisy?
Dohledaly se dopisy pana Probošta a pod jednou konzolou jsme našli rozstříhaný rozvrh jeho dcery Anny Proboštové. Ten se teď restauruje. Už sám Probošt kdysi rozstříhal desky své dcery jako podložku. Přišli jsme také na spoustu dalších věcí. Vyjímali jsme figurky, které dříve nebyly přístupné. Přišli jsme na skutečnost, že řada nepohyblivých figur byla připravena na pohyb, který však Probošt už nezrealizoval. Figurky měly například kompletně připravené kloubní jamky. Nevíme, proč k jejich rozpohybování nedošlo, ale dovedu si představit, že se Proboštovi už nedostávalo sil. Vždyť betlém tvořil s přestávkami čtyřicet let.
Podle původních plánů se měl betlém hýbat ještě více?
Přesně tak. Pokud se nám podaří navázat další spolupráci s muzeem, chtěli bychom pokračovat a vytvořit kopie figur, které nebyly rozpohybovány. Návštěvníkům bychom tak chtěli prezentovat, jak se měly figury hýbat. Samozřejmě by nebyly na skutečném betlému, ale na modelu.
Připomeňte si unikátní časosběrné video z rozebírání betlému:
11. března 2016 |
