Zisk mistrovského titulu je pro hokejový Liberec historickým milníkem. Klub tím však získal hlavně slávu, nikoli peníze. „Rentabilní to není. My přesně víme, kolik nás stojí každé kolo play-off. Hráčské prémie jdou do milionů,“ říká klubový prezident Petr Syrovátko, který stojí v čele Bílých Tygrů už 22 let.
„Ale na druhou stranu nám to kompenzují motivační bonusy od sponzorů, kteří nás odměňují za postup čtvrtfinále a tak dále. Samozřejmě s naším finálovým soupeřem Spartou se v příjmech ze vstupného rovnat nemůžeme.“
Titul je završením vašeho i klubového snu. Co ale dál?
Je to strašně důležitý mezník našeho snažení, ale napadají mě slova zesnulého Ivana Hlinky: Hlavně se z toho nepo... Rohlíky levnější nebudou, lidi budou mít pořád stejné starosti. Máme obrovskou radost, že se nám tenhle sportovní úspěch konečně podařil a nikdo nám ho už nevezme. Ale musíme jet dál. Přirovnal bych to k narození všech svých dětí: je to fantastická erupce emocí, ale od druhého dne se o ně musíte začít starat. Má-li mít něco trvalou hodnotu, je to hlavně závazek. My chceme navázat na herní styl, kterým jsme letos určovali ráz celé ligy a ostatní týmy kromě Sparty byly o stupínek níž.
Věřil byste ve zlato před sezonou?
Věřil jsem, že budeme dobří, ale že budeme takhle dominovat a všechno se nám splní, to jsem určitě nečekal. V minulosti jsme tady měli jiné týmy, o kterých jsem si myslel, že by mohly zaútočit na titul. Ale letos bylo všechno jinak.
Jak?
My jsme nejenom věci říkali, ale my jsme je taky dělali a hlavně: hráči jim uvěřili. A když jim začala věřit parta starých mazáků, automaticky se přidali i ti mladší. Vznikl strašně silný týmový duch. Byly i menší krize, ale jedna řada vždycky dokázala zastoupit druhou. A když už nikdo nemohl dát gól, tak rozhodl Dominik Lakatoš se čtvrtou lajnou. Nic z toho není náhoda, je to podložené poctivým přístupem.
Před letošní zlatou sezonou jste si prošli peklem tří let u dna tabulky. Nenapadlo vás někdy, že byste z hokeje odešel?
Jestli ano, tak ne kvůli sportu, ale kvůli nenávisti jistých lidí, kteří vše v Liberci kritizují. Ani ve chvílích, kdy jsme byli hokejově mizerní a nedostali se ani do play-off, jsem o něčem takovém neuvažoval. Vzpomínám si, jak jsem před třemi lety seděl v aréně pět minut před koncem baráže, když nám hrozil sestup, a nevěděl jsem, co bude druhý den. Vybavilo se mi, kolika lidem bych udělal radost, kdyby Bílí Tygři sestoupili z extraligy. Mohli by o mě říct, že jsem neúspěšný šéf hokeje, co zaneřádil město novou arénou.
Ale během těch posledních let jsem slýchal zaručené zprávy, že hokeje necháte...
Ne, opravdu jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Kdybych to udělal, co by bylo s halou? Je to jedno s druhým. Můžete stokrát prožívat bolest, ale jako lídr musíte vstát a ukázat směr všem svým lidem. Když vás uvidí kulhat nebo dokonce na kolenou, tak se vám rozutečou.
Před rokem jste vedením týmu pověřil mladého kouče Pešána a navíc jste mu dal pravomoci sportovního ředitele. Bylo to těžké rozhodnutí?
Vůbec ne. Filipa jsme si pro tenhle post vychovávali, šest let předtím měl na vizitce „asistent generálního manažera“. Už před minulou sezonu jsme uvažovali, že mu dáme šanci, ale nakonec jsme ještě tým nechali Pavlu Hynkovi. Usoudili jsme, že jedna sezona trénování na farmě v Benátkách ještě nestačí, aby si Filip získal respekt, který by ho zbavil nálepky mého protekčního dítěte, což nikdy nebyla pravda. On prošel celou mládeží, dělal změny, přivedl nové progresivní lidi. To ovšem vyvolalo další vlnu nevole, že je arogantní a machruje. On přitom jen neohnul záda.
Takže jste čekal na vhodný okamžik, kdy ho definitivně postavíte k A-týmu?
Ano. Chtěl jsem, aby jeho nástup do nové role byl spojen s úspěchem, který by mu všechno zjednodušil. Paradoxně tomu hodně pomohl loňský nahodilý odchod kouče Čady. Následovala sada deseti zápasů, z nichž sedm bylo pod vedením Filipa Pešána vítězných. Projev hry se tak strašně změnil! Jestli někde začala cesta k titulu a k důvěře hráčů v trenéra, tak právě v téhle chvíli.
Dřív fanoušci křičeli „Pešán ven“, teď ho všichni chválí. Nebojíte se, že vám ho nějaký klub přetáhne?
Ne. Filip je trenér, který v Čechách podle naší dohody trénuje a řídí klub jedině v Liberci. Podali jsme si na to ruku. Aby ho přetáhl nějaký jiný český tým, to by mezi námi dvěma musel nastat nějaký lidský karambol.
A zahraniční?
V tuhle chvíli to není aktuální, protože je na začátku práce. A bude-li v ní pokračovat a jeho cena se ještě zvýší, tak odejde po dohodě a ne nahodile. Myslím, že by mohl mít nakonec ambice nejen na Švýcarsko či KHL, ale i na ten největší hokej za oceánem. Nás zajímá jeho rozvoj. Umím si představit, že by se někam vydal třeba na dvouletou stáž a pak se vrátil do Liberce. Tohle je jeho základna. Má u nás pevné místo stejně jako pan Jech, který zůstal v roli generálního manažera a plní roli jakéhosi mentora.
V minulé sezoně jste přivedli elitní útočníky Řepíka s Birnerem a obránce Ševce s Mojžíšem, kteří určitě byli i drazí. Museli jste kvůli tomu razantně zvyšovat rozpočet?
Ne, my jsme vydělali na novém přístupu v klubu. Filip Pešán ty kluky nalákal ne na peníze, ale na hru. Oni uvěřili jeho hernímu pojetí i přípravě. Důležitým faktorem byl i příchod kondičního trenéra Aleše Pařeze. Když mladí hráči viděli, jak se pod jeho vedením připravuje třeba Švícko (Ševc), nebo jak se o sebe stará Mojža (Mojžíš), zůstali stát s otevřenou pusou. I Lakatošovi přestaly po ránu chutnat buchty s fantou. Není nic lepšího, než když máte vzory, kteří nejen o něčem mluví do novin, ale sami to dělají v tréninku i ve vlastním volnu.
Vrátím se ke své otázce. Byli hodně drazí?
Podle našich informací Sparta nabízela Řepíkovi a Birnerovi o třicet procent vyšší plat, přesto je nezískala. Jejich cena odpovídala standardu, který jsme si s Filipem Pešánem namalovali. Oba tito hráči se u nás zviditelnili, to jim otevřelo cestu do nároďáku a možná k dalšímu zahraničnímu angažmá. Michal Řepík mi už v žertu řekl, že jestli přebijeme nabídku Petrohradu, tak u nás zůstane.
A tím se dostáváme k otázce, do jaké míry se vám podaří udržet letošní zlatý tým pohromadě.
V každém případě u nás končí útočník Vampola, který se domluvil na dlouhém kontraktu s Mladou Boleslaví a týmu jsme to oznámili s předstihem. Dalším ohroženým druhem jsou už zmínění Michalové Řepík a Birner, kteří mají ve smlouvě výstupní klauzuli.
A co obránce Šimek?
Na devadesát procent si myslím, že u nás zůstane, i když se mu povede mistrovství světa. Dokonce by se mohl dostat mezi osm vyvolených beků, kteří si zahrají Světový pohár. Je fakt, že vyrostl v top beka, který bude jednou atakovat NHL. Ale ještě jedna sezona u nás by mu strašně pomohla, aby se ještě víc otrkal a připravil se na další krok v kariéře.
Pracujete na posilách?
Ano, průběžně. Během tří týdnů budeme vědět, kolik hráčů odejde a pak bude probíhat systémová obměna, nic nahodilého. Chceme také zapracovat do týmu členy dnešního čtvrtého útoku Stránského a Lakatoše. Oni strašně moc potřebují, aby se před nimi uvolnil prostor. Třeba Lakatoš je na ledě velice chytrý a má ohromný potenciál. V létě může jít v zámoří do draftu. Bude-li mít dál současnou píli a vedle sebe vzory jako Branko Radivojevič, tak za tři roky může hrát NHL.
O Liberci je známo, že patří k dobře zajištěným klubům s rozpočtem přes sto milionů korun. Můžete to upřesnit?
Dohromady je to dnes asi 135 milionů. Extraligový A-tým z toho tvoří odhadem 75 milionů. Další peníze jdou na organizaci, marketing, dopravu a podobně. A třeba celá juniorka nás stojí 18 milionů, z čehož deset vybereme od rodičů, sponzorů a svazu a zbytek doplácíme. Přes deset milionů stojí i prvoligová farma v Benátkách nad Jizerou.
Pořád platí, že nejvíc peněz do klubu dává vaše stavební firma Syner a společnost Home Credit patřící Petru Kellnerovi?
Ano, na tom se nic nezměnilo. Víc než polovina rozpočtu plyne z těchto dvou společností.
S tím souvisí další věc. Získat titul je určitě radost, ale není to taky drahý špás? Hráli jste o měsíc déle než jiné kluby, platili jste prémie hráčům...
Máte pravdu, rentabilní to není. My přesně víme, kolik nás stojí každé kolo play-off. Hráčské prémie jdou do milionů. Ale na druhou stranu nám to kompenzují motivační bonusy od sponzorů, kteří nás odměňují za postup čtvrtfinále a tak dále. Samozřejmě s naším finálovým soupeřem Spartou se v příjmech ze vstupného rovnat nemůžeme. Naše nejdražší vstupenky jsou na úrovni těch nejlevnějších v Praze.
Takže budete zdražovat?
Jednu věc vím stoprocentně: nebudeme zdražovat permanentky. Jestli se bude něco zvedat, tak možná jednotlivé vstupné. Lidé teď vidí, že permanentka má smysl. Osobně bych byl rád, abychom neměli 1800 permanentkářů, ale ke třem tisícům. Chceme podporovat pozitivní klubismus. A hrdost na Liberec. Aby se lidé radovali nejen z našeho úspěchu, ale i z výher fotbalového Slovanu nebo volejbalistů Dukly.
Osudy českých hokejových mistrů v poslední době ale bývají všelijaké. Vzpomeňme na Litvínov či Slavii. Nebojíte se mistrovské kocoviny?
O tomhle riziku samozřejmě vím. Ale mám jedno velké přání, kam by měl klub směřovat. Sice jsme převzali některé věci ze zámoří, ale k tamním týmům se nemůžeme přirovnávat. Dostupným vzorem je pro nás třeba švédská Skelleftea. V posledních šesti letech se vždy probojovali do finále ligy a určují kvalitu celého evropského hokeje. Strašně rádi bychom pracovali nějak podobně. Je to pro nás obrovská motivace.
