RECENZE: Najdete pět rozdílů? Comedy Club opakuje Na stojáka

Premiérový díl pořadu Comedy Club, prvního původního domácího projektu stanice Prima Comedy Central, rozmnožil žánr stand up comedy neboli sólových klubových bavičů, které u nás známe z pořadu Na stojáka. A přesně jeho podobu novinka kopíruje, včetně některých účinkujících.

Tradiční hra Najdi pět rozdílů by své zadání při srovnávání obou titulů sotva naplnila. Řekněme, že premiérový Comedy Club odlišuje jiná úprava hlediště či role Tomáše Jeřábka coby moderátora, který mezi ohlašováním jednotlivých hostů sám tu a tam utrousí vtip.

Ale víc odlišností se zatím nekoná, včetně jednotvárnosti, kterou produkují sami účinkující. Jejich výstupy totiž mají vesměs ráz recitovaných fejetonků, alespoň v prvním kole si nikdo nedal záležet na hledání výbušnějšího obsahu i formy.

Lukáš Pavlásek, kterého objevil právě pořad Na stojáka ještě na obrazovce HBO, než formát převzala ČT, vyložil svou vlastní představu ideální televize. Obsáhla pár pěkných postřehů počínaje údivem, proč se současné stanice už v pět hodin ráno pozitivně smějí, vaří svíčkovou či pletou košíky, a konče provokativním návrhem reality show, která by ve vile s bariérami sledovala „vozíčkáře bez vozíčků“. Ovšem jeho úvahový monolog skončil bez pointy.

Podobné limity předvedl Karel Hynek, rovněž známý z cyklu Na stojáka, který povykládal o svém pozorovatelském rozboru účastníků městské hromadné dopravy. Má jednu výhodu, umí pracovat s jazykem ve významových zkratkách popisných charakteristik jako „česká Paris Hilton, klub Billa versus Lidl, čivavička“– ale zároveň si občas vypomůže výrazem „ty vole“, což je nejlevnější cesta k smíchu.

Comedy club

55 %

Prima Comedy Central

Do třetice žena, Adéla Elbel. Muzikantka, překladatelka, zástupkyně brněnské scény stand up comedy, „drsná brunetka“ coby variace na „blbou blondýnu“. Přichází v černé, „protože je jaro a já nestihla zhubnout“, rozebírá těhotenství v póze rádoby nezávislé moderní pařmenky, lízátko označí za „bonbon na tyčce pro dementy, aby ho nespolkli“, a do potratů klidně zavleče církev „děkujeme a posíláme klíčenku“. Má razanci, má styl – a zase nemá pointu.

Třeba skutečné objevy přijdou příště: komici, jací tu ještě nebyli, samorosti, kteří objeví i jiný model než vyprávěnky na více méně obecná témata. A hlavně lidé, kteří nebudou stát před publikem v prvoplánových rolích nositelů trapasů, nýbrž sami za sebe.