Při oslavách sportovních triumfů bývá zmatek. V neděli večer v O2 areně to bylo stejné.
Liberečtí šampioni po výhře nad Spartou jásali na ledě, pak se přesunuli do šatny. Zapálili doutníky, „bouchli“ šampaňské, otevřeli plechovky piva. Křičeli: „Mistři! Mistři!“
Fotogalerie |
Veselí hokejisté si možná ani nevšimli, že někdo chybí. Vampola zmizel, emoce přemáhal v ústraní. Až po chvíli se vrátil a nakázal ostatním: „Pojďte se chytit! Pojďte všichni!“ A zpíval taky. Pak se usadil a s blaženým výrazem odpovídal na otázky.
„Je to krásný! To snad vidíte sami,“ popsal Vampola své pocity. Kdyby se jednou literárně ztvárnil jeho příběh, název by mohl znít: „Zločin a trest se zlatou tečkou.“
Zkušený útočník před touto sezonou změnil myšlení. Ve 34 letech se stal vůdcem smečky hokejových Bílých Tygrů. Dařilo se mu bodově, v tomhle ohledu to byla jeho nejlepší sezona.
Petr Vampolao oslavách titulu „Není to tak jako v 18 letech ve Vsetíně, kdy jsem po kabině lítal, vykouřil šest doutníků a pil pivo. Všechno dohromady.“ |
Jenže ve finále hloupě oslabil svůj tým: za dva tresty do konce utkání (jednou u střídačky fauloval sparťana Pecha, pak se vztekal na trestné lavici) dostal stopku na čtvrtý duel, při tom dalším ho nechal trenér Filip Pešán sedět. Aby se poučil.
„Moc mě to mrzelo,“ přiznal Vampola. Hned napsal omluvu. „Na konci stálo: Možná bude platit, že všechno zlé je k něčemu dobré. Jsem strašně šťastný, že to všechno dobře dopadlo.“
V neděli mu kouč Pešán znovu dal důvěru. „Nestává se mi to, ale cítil jsem nervozitu. Byl jsem samozřejmě hodně namotivovaný, přemíra snahy se na mně podepsala. Proto jsem rád za ten gól,“ prohlásil autor důležitého vyrovnání na 1:1.
V kabině zrovna hrála tradiční hymna šampionů od skupiny Queen, ale Vampola ji zřejmě ani nevnímal. „Mám v sobě obrovské emoce,“ vysvětloval.
Po třech letech hrozilo, že sice získá zlatou medaili, ale oslavy si kvůli osobnímu selhání neužije. Tehdy neodcestoval s plzeňským týmem na sedmé finále do Zlína. Trenéři ho vyřadili, protože přetáhl večerku. Navíc neměl potřebnou výkonnost. Při sledování zlatého gólu Martina Straky mu bylo do pláče, protože nemohl zvednout pohár. „Štvalo mě, že se věci takhle udály, myslím, že se všechno dalo řešit jinak...,“ říkal Vampola.
Teď se k tomu neměl chuť vracet. Ale vyjádřil se k tomu, jak prožíval finálovou absenci a hlavně reakce fanoušků. „Jsme v Česku. Někteří lidé tady nepřejou, možná závidí. Ale rodina i kamarádi mě podpořili. Finále se pro mě nevyvíjelo dobře, ale tohle je nádherná zlatá tečka.“
Vampola při oslavách zlata z MS 2010 podle kamaráda Jaromíra Jágra hrál stejně jako na ledě „prvního centra“.
A teď? „Od toho jsou tady jiní. Vstřebávám to v klidu. Nevím, jestli to ještě někdy zažiju.“ Třeba napíše další osobní drama v Mladé Boleslavi, kam míří.
