Na Zelenou horu se vrátily zvony. Mistr je odlil podle vzoru svého děda

  • 1
Do kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáře nad Sázavou se po 74 letech vrátily zvony. Zatím jsou ovšem jen na parádu - do svatojánské pouti v půlce května budou vystaveny pod kazatelnou. Jelikož nemají dohromady ani dva metráky, nezaujmou svou velikostí, ale svým příběhem.

V pátek trojici zvonů se jmény sv. Cyril a Metoděj, Vojtěch a Zdislava přivezl ve své dodávce mistr zvonař Petr Rudolf Manoušek. Pro něj jde o hodně prestižní záležitost. Předchozí zvony pro zelenohorský kostel totiž odlil v Brně-Husovicích jeho děd Rudolf Manoušek v roce 1926. Němci je však na jaře 1942 zabavili pro válečné účely.

Zvony pro Zelenou horu

  • Největší zvon sv. Cyril a Metoděj je laděný v tónině g2. Váží 84 kilogramů a věnovali jej kněží brněnské diecéze.
  • Střední zvon laděný v tónině c2 má 60 kg na váhu. Nese jméno sv. Zdislavy, věnovala jej farnost a město Žďár.
  • Na nejmenší zvon sv. Vojtěch (35 kg) přispěly místní strojírny Žďas.

„Nové zvony se od těch původních liší pouze nápisy a výtvarnou výzdobou. Jsou udělané v původním ladění a také velikostně jsou prakticky stejné. Našli jsme zápis ve farní kronice, že zvony byly laděny v tónině g2, a2 a c3,“ líčí Manoušek. „Mám radost, že se daří vrátit zvony tam, kde už jsme je jednou měli,“ dodává.

Manoušek po velké povodni, jež se v roce 2002 prohnala i jeho dílnou v Praze-Zbraslavi, odlévá v Eijsboutsově královské slévárně v nizozemském Astenu. Jako vždy tvořil z klasické zvonoviny, což je slitina cínu a mědi bez dalších příměsí.

„Od výpočtu až po dokončení jsou potřeba zhruba tři měsíce, nějaký čas zabere výroba příslušenství - hlavice z dubového dřeva a kovářských prvků na míru plus zvonicích strojů konstruovaných do konkrétních podmínek,“ popisuje Manoušek. Jeho dílo posvětí brněnský biskup Vojtěch Cikrle v pondělí 16. května, tedy přesně v den svátku patrona kostela svatého Jana Nepomuckého.

„Zvony si je možné prohlédnou při komentovaných prohlídkách,“ uvedla kastelánka na Zelené hoře Lenka Houbová. Po pouti budou pak zvony zavěšeny na své místo - největší zvon do věže kostela, dva menší do věžiček v ambitech, které tvoří prstenec kolem centrální stavby.

„Preferuji ruční zvonění, ale tady musíme kvůli složitému přístupu využít stroje. Nedovedu si představit, že by tam někdo pořád lezl a zvonil,“ podotkl Manoušek. Kvůli tomu museli farníci zavést do ambitů elektroinstalaci.

Na slavné Santiniho stavbě v minulosti zvonilo zvonů pět

Římskokatolická farnost po vyřešení restitučního nároku předloni v srpnu a následném převzetí kostela zahájila velkou obnovu slavné Santiniho stavby zařazené na seznam UNESCO. Aktuálně je nejvíc práce na prvním ochozu, kde byly v havarijním stavu takzvané chórky.

„Jejich oprava začala loni, doufáme, že bude letos dokončena. Minulý týden se restaurátoři vrhli na zbývající tři chórky,“ informovala kastelánka. Zrestaurovaná už jsou zrcadla a novotou svítí také dekorace pod svícny.

V dalších letech dojde na obnovu podlahy, mobiliáře či výměnu oken spojenou s obnovou vnějšího pláště.

Na Zelené hoře původně vyzvánělo pět zvonů. Jenže po velkém požáru a úpravě ambitů už zbylo místo pouze na tři zvony, které byly zrekvírovány jak za první, tak za druhé světové války.

„Santini by měl radost, kdyby se ambity vrátily do původní podoby a zvonů bylo zase pět,“ zasnil se Manoušek, který tvořil i pro další stavby geniálního architekta - například velkou zvonkohru ve Křtinách u Brna.

Stejné zvony budou na Zelené hoře vyzvánět nejspíš i v příštím miléniu. „Zvonovina nepodléhá stárnutí. Občas dostávám otázku: proč vyrábíte něco, co vydrží tisíc let? To je přece špatný byznys! Ale tak to je - a je mi to milejší. Raději bych se zde setkal s dědovými zvony,“ uzavírá Petr Rudolf Manoušek.