Ještě před dvaceti lety by na trhu nic podobného neprorazilo. Lidové zvyky se tehdy teprve pomalu vracely do života a nikoho ani nenapadlo, že by tradiční výšivky mohly opustit staré truhly po babičkách.
Teď se situace obrátila. Mladí designéři, návrháři i švadleny čím dál častěji používají na svých výrobcích slovácké motivy a ornamenty. A mají úspěch.
„Líbí se to nejen lidem na Moravě, ale i v Praze, zájem mají i cizinci. Třeba kvůli návštěvě v Koreji si naše zdobené legíny koupily dvě slečny a jedny šaty si dokonce vybrala nevěsta,“ prozradila Markéta Bartáková z Ostrožské Nové Vsi.
Poté, co pomáhala kamarádce, která šila klasické kroje, vymyslela značku Folklor Moderní Slovácko. Pod ní prodává trička s logem supermana vyplněným ornamenty z krojů, podobně zdobí i kalhoty, na trika zase tiskne šohaje a cérky a mladé návrhářky pro ni vymyslely celou kolekci originálních šatů.
„Chtěli jsme folklor pojmout moderně, ale ne tak, že okopírujeme výšivku. Vycházeli jsme třeba i z ornamentů, které používal Dušan Jurkovič, a do nich přidali vlastní prvky,“ vysvětlila.
Malované tenisky i jako svatební obuv
Hravými, barevnými a tolik variabilními lidovými motivy, které se na Moravě liší vesnici od vesnice, se v poslední době nechávají mladí lidé inspirovat velmi ochotně.
Výrobci přitom nemusejí nutně pocházet z Moravy. Například ručně malované tenisky vznikají v Praze. „Vždycky jsem folklor měla ráda, už jako malá jsem tancovala v souboru,“ vysvětlila Linda Rottová alias Rolinda.
„Kroje by se neměly vytratit“Na rodné Vysočině se k folkloru příliš nedostala. Na šití krojů v Nivnici, kam se před lety přivdala, se ale Gabriela Mahdalová vrhla s velkým nadšením. Zákazníků má dost. Navíc začala kroje i shromažďovat a půjčovat. „Málokdo zvažuje, že by si pořídil vlastní, protože to není levná záležitost,“ upozornila mladá žena. „Ale jde třeba i o svaté přijímání, kde stačí jedna holčička, která kroj mít nebude, a už se to vytratí. Když si ho ale bude moci půjčit, nakonec zjistí, jak výjimečně se v něm cítí,“ vysvětlila Mahdalová. O fěrtúšku, rukávcích, korduli i šorci už ví po pěti letech skoro všechno. Díky vystudované textilní průmyslovce je umí ušít. A když chybí detailnější informace, najde si je v muzeu, na fotkách nebo u pamětníků. Na Slovácku, kde se výšivky a součásti kroje liší v každé obci, to není jednoduché. Jiný je střih, délka, zdobení, barva výšivky, ornamenty. „Navíc je rozdíl i v čase. Dnes je kroj jiný, než byl na přelomu století, a i během této doby se pořád vyvíjí,“ poukázala. Jako první před pěti lety ušila vlněné mužské kabáty pro folklorní soubor Kohútek z Bánova. Výšivky dělá ručně i na stroji, který umí originál dobře napodobit. „Pořád ručně vyšíváme, ale je to tak sedm let, co se stroje začaly více používat,“ dodala Mahdalová. Teď už její práci znají i ve Strání, Korytné, Dolním Němčí, Hradčovicích, Bystřici pod Lopeníkem nebo třeba Suchově. A nejde jen o folkloristy. Někdo doma najde starou krabici po babičce, chce si na sebe kroj obléknout třeba na hodové slavnosti, ale nějaká součást je poškozená. Nivnická švadlena ji dokáže rozpárat, upravit i nahradit zašlé plátno novým. |
Před pár lety proto motivy zvířat vyměnila za tradiční kresby. Vstříc vyjde i zákazníkům, kteří chtějí konkrétní motiv, aby ostatní už podle obuvi poznali, ze které vesnice pocházejí.
Tenisky často posílá na Moravu i za hranice na Slovensko. Zákazníci je pořizují třeba jako dárky pro stárky na hodech, a čím dál častěji je volí i svatební páry pro svůj výjimečný den.
Lidové odívání v přednáškách
Návrat k tradicím má i sofistikovanější podobu. Například Vzdělávací a informační středisko Bílé Karpaty pořádá už několik let výukové hodiny pro děti, ve kterých jim odborníci vysvětlují historii slováckého ornamentu.
Letos přidali i jednodenní seminář pro malérečky. Tedy mladé ženy, které mají zálibu v lidových motivech, ale k detailnějším informacím o jejich vzniku a podobě se nemají kde dostat.
„Měly o to velký zájem, protože si potřebují mezi sebou předávat zkušenosti. Každá má jinou techniku,“ vysvětlila Marie Petrů z informačního střediska.
Právě tady svou zálibu zdokonalily i Martina Borýsková a Katarína Šimčíková z Hluku. Ty teď pod značkou Ornamentika vyrábějí oděvy s ručně malovanými, vyšívanými nebo tištěnými motivy.
Přímo v Hluku jsou tradiční ornamenty vidět například i na fasádě památkově chráněných domů.
28. února 2016 |
Lidové odívání je i součástí přednášek na Univerzitě Tomáše Bati.
„Zařadili jsme nové předměty, kde se studenti seznamují například s rekonstrukcemi krojů,“ upozornila děkanka fakulty multimediálních komunikací Jana Janíková.
Loni se třeba lidovými motivy i střihy nechali inspirovat studenti ateliéru Design oděvu a vytvořili výstavu, jež se teď z brněnského Moravského zemského muzea stěhuje do Kyjova.
Návrháři na Moravě přitom nejsou jediní, kteří umění svých předků oživují. „Například finští designéři díky tomu vytvářejí svébytný a unikátní styl. Možná i proto je tak zvaný nordic design tak oblíbený,“ zdůraznila Janíková.
