Dukla už nemohla střídat, proto musel mezi tyče hráč z pole. Volba hned padla na Vrzala, který si ještě teď na tréninku roli brankáře občas vyzkouší.
„Občas si zachytám, tak jsem řekl, že půjdu. Věřil jsem si, přemlouvat mě nikdo nemusel,“ líčil obránce s věčně rozježeným účesem. Přetáhl si přes hlavu rozlišovací dres, vypůjčený od podavače míčů, na obličeji nechal masku, kterou si musí chránit obličej kvůli zlomené lícní kosti.
Mezitím si na penaltový puntík proti němu stavěl míč Dočkal, bývalý spoluhráč z mládežnických týmů Slavie. A že by byl šťastný z toho, že proti němu stojí hráč z pole a ne gólman-profík, to se říct nedalo.
„Před penaltou v nastavení je důležité mít čistou hlavu. Ale ve chvíli, kdy se tam převlékal hráč z pole, mi naskakovaly myšlenky, které bych tam asi mít neměl. Začnete nad tím přemýšlet a to není úplně dobré,“ přiznal. „Prostě jsem si řekl, že si vyberu stranu, že Vrzi nebude mít takové gólmanské kvality, aby se mi tam dostal.“
Ohlasy po zápase si prohlédněte ve videu:
Věděl ale, že bývalý parťák to v brance umí. A že nebude snadné ho překonat. „Znám ho od dětství, vím, že do brány lezl rád. A že byl mrštný,“ vybavil si. „Jo, známe se. Hráli jsme spolu, takže si asi pamatoval, že před tréninkem jsme na sebe občas kopali,“ vzpomínal i Vrzal.
Jejich souboj se po letech opakoval v mnohem vyhrocenější chvíli. Předcházely mu ale desítky vteřin čekání, než se aspoň trochu uklidnily vášně na obou stranách.
„To mi nevadilo. Měl jsem čas se vydýchat, připravit, zkoncentrovat,“ říkal Dočkal. Vrzal mezitím poslouchal Radovy rady. Brankář ho ještě cestou ze hřiště stihl poučit o tom, na kterou stranu sparťanský záložník penalty kope.
„Říkal mi, že to půjde po mé pravé ruce. Tam jsem taky potom opravdu skočil,“ líčil Vrzal. Stranu se mu povedlo vystihnout, ale na míč nedosáhl. Dočkal střelu poslal přímo k tyči a běžel se radovat pod hlavní tribunu.
„Možná jsem měl jít ještě o trochu dřív, třeba bych to chytil. Chyběl kousek,“ litoval Vrzal. „Ale Bořek to kopl dobře. I normální brankář by měl velké problémy, bylo to za tyč, to se těžko chytá.“
Příběh jejich souboje - za jiných okolností jistě zajímavý - nakonec nebudil takovou pozornost, jako samotné rozhodnutí o odpískání penalty. A také Radovo vyloučení, neodpískaný faul i ofsajd Jiráčka, další faul Lafaty... Zkrátka divočina, ve které vše ostatní trochu zapadlo.
„Sám jsem zvědavý, co se tam stalo. Viděl jsem úder od gólmana, ale jinak celá situace byla nepřehledná,“ popisoval Dočkal krátce po zápase. „Závěr byl vyhrocený, protože sporných momentů bylo hodně a obě strany byly nespokojené s každým výrokem.“
Na Vrzalovi bylo naštvání znát, ale do diskuzí se pouštět nechtěl. „Radši se k tomu nechci vyjadřovat,“ zakroutil hlavou. „To by lítaly pokuty a bylo by to zbytečné. To ať se řeší jinde.“
