Těmi akcemi nežil internet, samozřejmě s výjimkou Řecka. A bylo to k Diamantidisovi nespravedlivé. Protože dlouhou řadu parádních kousků předvedl, ne, že ne.
Ale tenhle diamant zářil odlišně. Svému jménu byl věrný, tvrdý jak ten nejtvrdší drahokam. A příklad bojovnosti.
Když Diamantidis naposledy opouštěl euroligovou palubovku, měl na kontě 2 495 bodů - to mu stačí „až“ na šesté místo historického pořadí. V doskocích je desátý (969). Zato v asistencích (1 255) a ziscích (434) absolutním králem.
Zanedlouho šestatřicetiletý, 196 centimetrů vysoký rozehrávač postavil svou kariéru od poctivé defenzivy. Šestkrát(!) byl vyhlášen nejlepším obranářem Euroligy.
Trojrozměrný lídr a jeho doba
Když se řekne 3D, znamená to také „Dimitris Diamantidis Defence“. A právě na 3D se zrodila sláva jedné generace v Panathinaikosu Atény, vítězů Euroligy z let 2007, 2009 a 2011.
První z těchto triumfů Diamantidisovi zajistil oba tituly pro nejlepšího basketbalistu Evropy - v anketě FIBA Europe i té novinářské. A navrch opanoval i anketu o řeckého sportovce roku.
Před pěti lety pak stanul Diamantidis na absolutním basketbalovém piedestalu. Slavil klubový titul nejen v Eurolize, ale i v řecké lize. Stal se nejužitečnějším hráčem Euroligy za její dlouhodobou část i za Final Four. Místo v nejlepší pětce a ceny pro nejčastěji asistujícího hráče a nejlepšího obránce jsou už skoro samozřejmostí. Obdobně si tehdy vedl v národní soutěži.
Ať už v klubu, anebo v reprezentaci pobral více než tři desítky podobných trofejí. Těžko říct, kam je dává.
Zatím poslední ocenění je staré necelý měsíc. Stal se držitelem ceny Euroleague Basketball Legend. Před ním ji získali pouze jeho krajan Theo Papalukas, španělský kanón Juan Carlos Navarro a litevští matadoři Ramunas Šiškauskas se Šarunasem Jasikevičiusem.
Diamantidis byl v dubnu jmenován mezi euroligové legendy
Mnohý protagonista evropské basketbalové scény má nyní potřebu se k Diamantidisově kariéře vyjádřit. Třebas známý italský rozhodčí Luigi Lamonica, který byl u třetího čtvrtfinále mezi Panathinaikosem a Laboral Kutxa rovněž.
„Takový hráč se hledá těžko. Bojuje za svůj tým a dělá správné věci. Samozřejmě jsme se občas nepohodli, ale to není nic zvláštního. Cením si, že do basketbalu dával celé srdce,“ lichotil Lamonica.
A promluvil i Jannis Burusis, řecký tahoun baskické Vitorie: „Byl to i pro mě zvláštní zápas, poslední euroligový pro Dimitrise Diamantidise. Bylo mi ctí zahrát si s ním v národním týmu a být jedním z jeho posledních protivníků.“
To nejvzácnější - když už se prohrálo - pro oslavence přišlo 47 sekund před koncem. Trenér Saša Djordjevič svého kapitána stáhl ze hřiště a přeplněná hala O.A.K.A. mu tleskala.
„Bylo skvělé slyšet 20 000 fanoušků, jak oslavují Diamantidise. On je opravdová legenda, která si takové ovace zaslouží,“ hledal to dobré na porážce srbský pivot Miroslav Raduljica.
Matador Panathinaikosu zvládl za 23 minut proti Vitorii osm bodů, sedm asistencí, dva doskoky a zisk. Po utkání byl samozřejmě kritický. „Rozhodně neplatí, že bych snad byl jediný z nás, kdo chtěl vyhrát. Každý do toho dal všechno a nevzdával se šance zahrát si Final Four. Ale je asi jasné, že jsme nezahráli dost dobře ani v obraně ani v útoku,“ nechal se slyšet.
Teď je před Diamantidisem poslední výzva - jubilejní desátý řecký titul. Reprezentace se evropského šampiona z roku 2005 a vicemistra světa 2006 netýká už šest let.
Jedno z řady fanouškovských videí věnovaných Dimitrisi Diamantidisovi
A pak? Prý končí především kvůli neustálému trmácení se po světě. Chtěl by strávit víc času s rodinou. Takže do trenérské sestavy nejslavnějšího aténského klubu se asi nyní přemluvit nenechá. Nabídek působit v Panathinaikosu či řeckém basketbalu však jistě pár dostane.
