„Němečtí hledači pokladů tvrdili, že jsme jim znemožnili další pátrání po Jantarové komnatě. Jejich paranoia šla tak daleko, že jsem kvůli tomu prý ze zámku telefonovala až s vládou,“ kroutí ještě dnes hlavou kastelánka státního hradu a zámku Frýdlant Jana Pavlíková.
Nejen ve sklepení pod kastelánským křídlem zámku se v sobotu odehrála ojedinělá prohlídka. Se zcela jinými historickými souvislostmi, než na jaké jsou návštěvníci hradu a zámku zvyklí. Kastelánka se vrátila k nedávné smršti německých médií, která přinesla senzační zprávu.
S odvoláním na dva německé pátrače a především fantasty Ericha Stenze a Georga Mederera, se totiž Jantarová komnata, unikátní historické dílo nezměrné hodnoty ukradené za války nacisty a od konce války nezvěstné, ukrývá v podzemí zámku Frýdlant (psali jsme o tom zde). Hledači se odvolávali na svědectví zámecké kuchařky, která údajně za války viděla z oken kuchyně vykládat bedny a nosit je do sklepení.
Čeští odborníci od začátku poukazovali na to, že legenda o ukryté komnatě na Frýdlantu není nic víc než jen báchorka. Přesto český stát v zimě 2014 z nepochopitelných důvodů povolil průzkum sklepení zámku.
Průzkumníci odešli a ani nepozdravili
Pátrači, s nimiž přijel i právník a specialista z mnichovské univerzity, použili tak zvané neinvazivní metody. Namísto sbíječek se při ní pátrá v zámeckých zdech pomocí paprsků. Prověřovali místa, které mohla kuchařka vidět z oken kuchyně.
„Z oken kuchyně je vidět pouze na nádvoří, nikoli na vstup do sklepních prostor pod tak zvaným kastelánským křídlem,“ ukazuje kastelánka názorně skupině návštěvníků Frýdlantu, když se snaží rozbít léta živenou legendu. „Nemohla být kuchařka někde zašitá?“ nenechává si vzít romantickou představu skrýše pro Jantarovou komnatu jedna z návštěvnic. „To těžko, v té době nemohla jít tam, kam jí nepříslušelo,“ opáčí kastelánka a vede výpravu na nádvoří.
„Na základě údajného kuchařčina popisu a požadavků německých pátračů jsme vytipovali možná místa,“ líčí kastelánka. „Sklepení pod kastelánským křídlem, nádvoří a s ním související část zdí včetně umělé groty na nádvoří.“
Průvodkyně odemyká sklepení a návštěvníky vede po prudkých schodech do temných prostor, kam se za jiných okolností nedostanou. „Němci nám ukázali fotku tohoto sklepení a velmi nás to zarazilo. Pro návštěvníky je totiž nepřístupné. Později jsme se z článku dočetli, že se sem sami v roce 2008 bez našeho vědomí dostali a fotili tady. A těmto lidem se tady bohužel umožnil další průzkum,“ nechápe ještě dnes kastelánka.
Malé sklepení o třech místnostech je postaveno na základech někdejší fortifikace. Chodba podle kastelánky nepokračuje ani za podivně křivolakou stěnou, která může vyvolávat dojem pozdějšího zazdění. Návštěvníci vlastně nejsou v podzemí, ale ve výšce několika metrů nad úrovní okolního terénu.
„Zjištěním byli velmi zklamaní a začali si určovat další místa průzkumu. To ale není možné, ve smlouvě měli definovaná jen místa, která si už prověřili a nic nenašli. Nato odešli a ani nás nepozdravili. Od té doby začala z jejich strany dehonestující mediální masáž,“ posteskla si kastelánka houfu turistů.
Poklad? Berlínská městská knihovna
Kastelánka se loučí. Na závěr přidává pro mnohé jistě vysoce zajímavou historickou skutečnost. A také nejpravděpodobnější vysvětlení celé záhady. Na Frýdlantu byl podle zjištění kastelánky skutečně za války uložen poklad. Literární. V podobě Berlínské městské knihovny, kterou chtěli Němci v Sudetech uchránit před bombardováním.
„Knihy se sem stěhovaly v bednách a mohla to skutečně vidět kuchařka. Mohlo se mluvit i o pokladu, zbytek se časem přibájil,“ domnívá se kastelánka.
Na skutečnost přišla před lety, když mluvila s tehdejším úředníkem ministerstva školství a osvěty, který měl na starosti vydání beden s knihami do rozbitého Německa.
„Němci hned po válce požádali o vrácení knihovny. Je úžasné, že se knihovna opravdu vrátila. Je to úžasná věc, když si vezmete, že bylo Německo v troskách, lidé neměli z čeho žít, přitom si v Berlíně uvědomovali, že poklad německé kultury zůstal v těch odsunutých knihách,“ popsala kastelánka. „Tento argument nám ale nevěřili. Byli jsme prostě za lháře, i když jsme jim ukazovali vše, co jsme mohli. Dodnes nemáme ani výsledky výzkumu, které nám měli podle smlouvy dodat,“ loučí se kastelánka.
