Obec Vír v okrese Žďár nad Sázavou proslavila kromě přehrady také ledová stěna, kterou horolezci v zimě připravují na skalním masivu naproti bývalé továrně Rotter – přímo u řeky Svratky.
A jedna z nových ferrat vede právě zde. Druhá je o pár set metrů dál v Jezerní stěně pod hrází přehrady. Po zdolání cesty se otevírá neobvyklý výhled přímo na 76 metrů vysokou hráz zadržující miliony kubíků vody v přehradě.
Stezky měří 120 a 100 metrů, dělali je sami horolezci během sedmi víkendů. „Střídalo se tady v září a říjnu pět až dvacet lidí, udělali jsme spoustu práce,“ líčí jeden z tvůrců Tomáš Koutský.
Ta myšlenka hlodala horolezcům v hlavách už dlouho, ale až díky finanční podpoře bystřické a vírské radnice se mohli pustit do díla. Podle šéfa vírských horolezců Slávka Matušky bystřická radnice přispěla částkou 100 tisíc korun, obec Vír přidala dalších 20 tisíc.
Nutné je vlastní vybavení, půjčovna zatím nefunguje pravidelně
„Kladli jsme důraz na zpřístupnění skalních terénů široké veřejnosti a zejména dětem a mládeži. Jinak by byly skály dostupné pouze za využití horolezecké techniky,“ vysvětlují tvůrci.
Vírské ferratyHorolezci ze spolku Ledová stěna Vír navrtali do skal u řeky Svratky pod Vírskou přehradou celkem 198 děr, ukotvili celkem 185 metrů ocelového lana. Na dvou zajištěných cestách „zalepili“ chemickou kotvou 68 kotvících kolíků, 57 výstupových kramlí i jeden ocelový žebřík. Součástí první trasy je také pětimetrový lanový most ve výšce asi 35 metrů. |
Pohyb na zajištěných cestách je bezplatný, na vlastní nebezpečí a pouze s patřičnou výbavou – přilbou a ideálně také rukavicemi. Kdo nemá svoje vybavení, může zkusit štěstí v chatě Krabička pod skálou. Provoz půjčovny však budou horolezci teprve ladit.
Pohyb po skále je celkem jednoduchý. Lezec se jistí k ocelovému lanu o průměru 16 milimetrů dvěma karabinami současně. Při každém přecvakávání na jednotlivých úsecích mezi kotvícími kolíky je nutné být zajištěný druhou karabinou. „A na každém úseku by měl být pro případ uklouznutí jen jeden lezec, aby s sebou nestrhl někoho dalšího,“ upozorňuje Koutský.
Jednou z nejhezčích pasáží je přechod žlabu po pětimetrovém mostě ve výšce okolo 35 metrů nad zemí. Lanový most s dřevěnými nášlapy spojuje Velkou věž a Blueberry, skálu porostlou borůvčím. „Žádný strach, tři nás to určitě unese, je to naddimenzované. Když jsme testovali nosnost, bylo nás na můstku osm, udrží to minimálně dvě tuny,“ ujišťuje se smíchem průvodce při pohledu na nejisté novináře.
Obě lezecké trasy mají propojit turistické stezky
Pak už zbývá jen vyšplhat po kramlích na vyhlídku se zábradlím a projít poslední pasáž kolem borovic.
A jak se dostat dolů? Stačí obejít masiv a sestoupit k základně opatrně kamenitým terénem. „Ferraty jsou hotové, ale zbývá nám ještě dokončit a vyznačit sestupové i turistické stezky,“ vysvětluje horolezec. Právě propojení obou ferrat turistickými stezkami by chtěli tvůrci udělat v příštích měsících.
Pak by z atrakce ve Víru byla zábava na několik hodin. „Věřím, že se vše podaří dokončit už letos a že k tomu vydáme i průvodce. Chceme rovněž vytvořit informační tabule, aby byli návštěvníci srozuměni s tím, co je čeká a jaké jsou zásady pohybu,“ dodává Koutský.
První nadšenci otestovali vírské ferraty hned po jejich dokončení loni na konci října. „Hned co jsme oznámili, že jsou cesty dokončené, přijelo snad padesát lidí, další den asi pětatřicet,“ zmiňuje osmadvacetiletý horolezec.
Rakouská stupnice uvádí obtížnost zajištěných cest od A po E, kde E je nejtěžší. „Vírské ferraty mají náročnost B až C. Už tu lezlo i pětileté dítě. Sice mělo v půlce slzičky, ale pak hned chtělo jít znovu,“ popisuje Koutský.
