„Těším se, až se proti Villarrealu zase vydám ze všech sil. A zároveň si ten zápas chci vychutnat,“ říká před čtvrtfinále Evropské ligy.
To se dá obojí najednou? Vyšťavit se a zároveň si zápas užít?
Je to moje motto. Zdraví máme jedno, hned zítra se mi může cokoli přihodit, proto nastupuju do každého zápasu s tím, že může být poslední.
Táta byl jiný typ než vy. Spíš hračička, zdaleka ne tak agresivní.
Táta je moje největší motivace. Dokonce mě poslední dobou i chválí.
On-lineDuel Villarreal vs. Sparta sledujte v podrobné on-line reportáži. |
Však ho pomalu doháníte.
Hodně pomaličku!
Abychom připomněli, Frýdek senior zažil semifinálovou skupinu Ligy mistrů, hrál čtvrtfinále Poháru vítězů.
No právě. Chtěl bych dokázat něco podobného. Mít 37 zápasů v reprezentaci, být vicemistrem Evropy. To mám sakra co dělat.
Vážně už do vás táta nerýpe?
Minimálně. Tím, že už pár let nebydlím u rodičů, se vidíme jednou dvakrát do měsíce. Ale voláme si, takže když se mi něco nepodaří, vytkne mi to. Teď už to beru. Pochopil jsem, že se mě snaží upozornit na chyby. Chválit mě začal, když jsem přešel do chlapů. Dřív býval dost rázný.
Jaká tátova rada se vám často ozývá v hlavě?
Střílej! Střílej! Vím, že mi radí dobře, ale já ho moc neposlouchám.
Přitom táta býval lišák a špičkový nahrávač.
Však mi to taky vysvětluje: Já ránu neměl, ty jo. Tak, kluku, střílej!
Taky jste dynamičtější, levonohý a daleko víc faulujete.
Když jsem byl mladší, trenéři mi vyčítali, že jsem takovej... Prostě měkkej. Lážo plážo. Tak jsem se trochu zabejčil.
Kdy nastal zlom?
Když jsem přecházel do dospělého fotbalu. Musel jsem přitvrdit, abych se prosadil.
Však i Zlatan Ibrahimovic vás sepsul, že jste mu v reprezentačním přáteláku mohl zlomit nohu.
Přečetl jsem si to, ale nedělal bych z toho vědu. Popostrčil jsem ho ve výskoku, nemyslím, že to bylo ošklivé. Takových soubojů je spousta. Zlatan z toho udělal trochu kovbojku.
A co říkáte vaší sezonní bilanci: 31 zápasů, 16 žlutých karet?
Nic moc. Sám sobě si vyčítám, že jsem kvůli kartám přišel o čtyři další zápasy.
Táta popisuje váš styl jako kamikaze. Umíte ze souboje uhnout?
Moc ne a přiznávám, že většinou to bolí ty druhé.
Zato vy dostáváte karty.
Někdy oprávněně, někdy bych spíš řekl, že za jméno. Ale je pravda, že si karty vyčítám čím dál víc.
Dokážete se zkrotit, abyste do souboje nevletěl tak natvrdo?
Krotím se většinou po první kartě. Pak se začnu obávat, abych vůbec dohrál. Ale neřekl bych, že jsem nějaký řezník. Jen chci získat míč.
Mimochodem, pořád vám táta předhazuje, jak hrál Ligu mistrů proti Barceloně a dával gól proti Marseille?
Povinně jsem se na ty záznamy dívat nemusel nikdy, ale občas mi je táta pouštěl, abych se podíval, jak se má fotbal dělat. A mladšímu bráchovi Christianovi taky. Skromně si myslím, že mu děláme radost. Jen doufám, že ještě nejsem na konci.
Ve 24 letech sotva. Co plánujete?
Hlavně bych chtěl konečně získat titul. Roky utíkají a titul nikde. Táta jich má pět.
Myslíte, že se letos dočkáte, když na Plzeň ztrácíte?
Sezona se ještě zachránit dá, ale teď myslím jen na Villarreal. Třeba se nám podaří další zázrak.
Můžete Villarrealu konkurovat?
Proč ne? Ale víme, jak těžké to bude. Villarreal zatápěl i Barceloně. Asi si dost zaběháme bez míče.
To zrovna vám nevadí, ne?
Ne, do běhání se nutit nemusím. Když se při zápase cítím dobře, ani nevnímám, že mám v nohách jedenáct dvanáct kilometrů. Navíc mám pozici, ve které nemůžu být líný na krok. Měl bych být vlastně všude.
A myslíte, že budete v červnu na Euru? Trenér Vrba vás po březnové premiéře pochválil.
K Euru se neupínám, ale byla by to senzace. Prioritou je titul se Spartou.
