Blíží se devátá a u Tarabusů v Kloboukách je připravená hostina. Frgály, zákusky, chlebíčky a jednohubky zaplnily stůl, na ošatku se zdobenými vajíčky už téměř nezbývá místo.
„Hodně lidí to dodržuje, mají připravené pohoštění. Muzikanti se zdrží zhruba půl hodinky, pak jdou dál,“ říká Ladislav Tarabus, umělecký vedoucí cimbálové muziky Klobučan.
To už na dvoře končí třetí písnička, slečna je „vyšlahaná“ a každý z koledníků si vybral vajíčko. Tím to ale nekončí, další muzicírování bude v domě.
I když se nejprve všichni posadí k plnému stolu, za chvíli už mají židle odsunuté tak, aby mohli hrát. Děvče zanotuje „Já su od Lidečka, Rychtářova céra,“ a okamžik počká, než se muzikanti chytí.
Schválně jí pak nasadí o něco vyšší tón, ale to ji nerozhodí. „Chtěl sem ťa potrápiť,“ směje se primáš muziky Jan Fojtů, když dozpívá. „Obejdeme tak deset, patnáct chalup, hlavně tanečnice ze souboru a naše galánky,“ vypočítává, když plánují další cestu.
Nejsou jediní, kdo o velikonočním pondělí v ulicích města hraje. „Máme i dětskou muziku, to jsou kluci kolem třinácti let. Šli ráno do kostela, a tak vyrazí o něco později,“ říká Hana Tarabusová, která vede dětské soubory v Klobučanu.
Soubor čítá celkem 130 lidí, z toho 80 dětí do 15 let. Vznikl před 35 lety a členy má i z okolních obcí, namátkou Nedašova či Horní Lidče.
