V areálu kasáren V Lipkách ve Strakonicích se právě odehrává speciální zdravotnický výcvik CLS (Combat Lifesaver). Vojáci se při modelových situacích učí, jak poskytnout první pomoc v bojových podmínkách.
Nejdřív to vypadá na příjemnou procházku lesem. Pod nohama mi šustí spadané listí, mezi větvemi stromů prosvítají paprsky slunce. Že mi během chvíle krev v žilách nejspíš rozpumpuje adrenalin, mi napovídá přítomnost vojáků, kteří jdou lesem se mnou. A také špunty v mých uších.
Klidný přesun končí ve chvíli, kdy se z lesíka před námi ozve střelba. Dostáváme se do pasti.
Vojáci ihned lehají na zem a střelbu opětují. Během chvíle tak stojím mezi stromy sama a marně se snažím odhalit, odkud přichází nebezpečí. Mám štěstí, že patřím k „neviditelným“ účastníkům akce, a tak si mě nikdo nevšímá.
Prudký útok protivníka má vážné následky. Na zemi zůstává ležet několik lidí. Hlasitě naříkají, jejich křik se mísí se zvukem zbraní. I když jde jen o simulovanou situaci, i mně se rozbuší srdce rychleji a snažím se zmizet do míst, kde nebudu nikomu překážet. Před akcí totiž zněl jediný příkaz pro nás „neviditelné“ jasně. Nedostat se do dráhy střely, přestože se střílí slepými náboji.
Jsme stále pod palbou. Vojákům se ale daří odtáhnout zraněné kolegy na okraj lesa za příkop zapadaný listím a poskytnout první pomoc. Dostávám se tam také a přihlížím jejich práci. Reálnost akce umocňují opravdově vyhlížející rány zasažených. Jejich parťáci je ošetřují rychle a profesionálně. Na postup dohlížejí instruktoři.
„Ačkoliv se to nezdá, vojáci jsou ve velkém stresu už jen proto, že zažívají tyto situace poprvé. Poprvé jsou pod palbou, nikdy neviděli takto zraněného člověka, a ačkoliv vědí, že je to jen simulované, chtějí dát do záchrany zraněného všechno. Mám to vyzkoušené na vlastní kůži. Ty pocity si budu pamatovat do konce života,“ říká instruktor Roman Pošta.
Po chvíli střelba utichá. To už jsou zranění na nosítkách a my začínáme ustupovat. Když už se zdá, že se v klidu dostaneme na bezpečné místo, přijde další útok.
I ten se podaří odvrátit, jeden z vojáků ho ale odnese průstřelem nohy. Naštěstí je schopný jít po základním ošetření dál. Skupina několikrát odpočívá a kontroluje stav zraněných. Nakonec se dostáváme do bezpečí.
Výcvik trvá dva týdny
Absolventi výcviku zde hlásí instruktorům míru zranění vojáků i postup, jaký používali při ošetření. Když instruktor zjistí, že na něco zapomněli, dost hlasitě jim jejich chybu připomene.
„Tím, že jsou ve stresu, jsou zacyklení a nevnímají okolní prostředí. Kdybychom kolem nich chodili a mluvili normálním hlasem, nevnímali by nás, protože se soustředí na určitou věc. Když zvýšíme hlas, aspoň část informace, kterou jim chceme předat, se k nim dostane,“ vysvětluje Pošta.
To už přilétá imaginární vrtulník a zranění jsou předáni do péče zdravotníků. Akce končí, účastníci si sundávají helmy.
Ve Strakonicích funguje jedno z pěti certifikovaných středisek Armády ČR. Zájem o zařazení do kurzů CLS je velký.
„Výuku přednostně absolvují příslušníci Vzdušných sil Armády ČR, kteří se připravují na zahraniční mise, ale i ostatní bezpečnostní složky a civilní instituce. Výukové centrum tak v minulosti školilo například i příslušníky Speciální pořádkové jednotky Policie ČR hlavního města Prahy nebo strážní službu Národního parku Šumava,“ podotýká mluvčí 25. protiletadlového raketového pluku Jana Samcová.
Od ledna zavedlo strakonické výukové centrum novinky. Jednou z nich je prodloužení výcviku z jednoho na dva týdny. Teoretické znalosti, které musí vojáci vstřebat, se nemění. Ty probírají v prvním týdnu. Druhý týden je vyloženě zaměřený na nácviky modelových situací.
