Představil princip svého výzkumu o štěpení odpadu. „Nejtěžší je popsat problém laikům, nepoužívat odborné termíny, vše vysvětlit jako dítěti,“ zmínil Pavlík, jenž představil proces takzvané pyrolýzy. Ta by mohla pomoct s likvidací odpadů nejen v kraji.
„Na fakultě jsme se zaměřili na zpracování tetra-packů, tedy nápojových obalů. Ty po vyhození putují do papíren, kde se oddělí papírová složka a zpracuje se. Zůstává ale složka igelitu, plastové báze a hliníku, se kterou se neví co dál. My dokážeme oddělit pyrolýzou právě i hliník, který se může recyklovat a sloužit další výrobě.“
Ke svému soutěžnímu výstupu použil Pavlík drátěný model a balonky a znázornil štěpení odpadu na mikromolekuly.
„Velkého finále se účastní lidé z 23 států. Tady soutěž není moc známá, ale v zahraničí je to jako vědecká SuperStar,“ zmínil doktorand s tím, že popularizace oboru je důležitá.
Odpad neumíme využít
„U nás je pořád málo techniků a poptávka po lidech velká. Snažíme se pomocí takových akcí ukázat, že energetika je zajímavá, můžete sehnat dotace i partnery.“
Podle Pavlíka je v republice stále velký problém nakládání s odpady.
„Lidé se už sice naučili třídit, ale v republice se skládkuje. Odpad neumíme využít. Energii i peníze investujeme například do výroby kelímku od jogurtu. Ten se dostane k lidem a pak v prakticky nezměněné podobě úplně nesmyslně putuje na skládku. Je to ekologická zátěž, s níž nevíme co dál,“ popsal Pavlík s tím, že v zahraničí se už snaží předejít samotné výrobě obalů, což u nás nefunguje „Obaly prodávají produkt, čím větší a atraktivnější jsou, tím více lidí zaujmou.“
Podle Pavlíka u nás byly zbytečně zavrženy spalovny odpadů. „Ty jsou tady skoro sprosté slovo, přitom třeba ve Vídni jich funguje pět a nikomu to nevadí. U nás aktivisté křičí, že vše, co ‚čoudí‘, je špatné, a přitom v čelech takových organizací stojí často filozofové či lidé, co tomu nerozumí. Spalovny musí splňovat imisní limity, využívají energii z odpadů a jsou řešením. Nevím ale, zda tady dostanou milost.“
