Výcvik střelby na pohyblivé terče probíhal po dlouhá desetiletí v zajetých kolejích. Napodobeniny postav se pohybovaly buď po pevných a jednoduchých trajektoriích daných relativně jednoduchým mechanismem, či pouze „vyskakovaly“ z různých úkrytů. Potom se začaly objevovat střelecké terče dálkově řízené, to však ještě neznamenalo výraznější krok v oboru.
Zásadní průlom nastal v roce 2007, kdy australská firma Marathon Targets přišla s inteligentními pohyblivými terči. Robotické cíle přináší zcela novou kvalitu do střeleckého výcviku pěchoty realizovanou v živém prostředí (tedy ne v prostředí virtuální reality na počítačových hrách, chcete-li simulátorech).
O využití inteligentních terčů v rámci nových vzdělávacích a výcvikových programů USMC informoval server Marine Corps Time, byť tyto terče ve skromnější míře používavají již delší dobu.
Inteligentní pohyblivý terč
Inteligentní pohyblivé terče disponují umělou inteligencí. Jejich pohyb v prostoru je autonomní, případně může být naprogramován podle určitého scénáře a vedle toho je zde samozřejmě možnost dálkového ovládání. Trajektorie nových terčů tak získávají nekonečně mnoho variant.
Terč napodobuje reakce a chování člověka v bojové situaci. Skupina terčů se může chovat i jako kooperující jednotka.
Při zásahu jednoho z nich začnou ostatní rychle vyhledávat úkryty, mohou také reagovat i na pouhé akustické projevy příchozí střelby. K zasaženému se pak případně mohou některé z ostatních „seběhnout“ na pomoc.
Nejvíce adrenalinu si cvičící střelci užijí v případě, kdy jednotka robotů koordinovaně vyrazí k simulovanému protiútoku.
Některé ze skupiny robotických terčů mohou při cvičení plnit roli rukojmích či nevinných kolemjdoucích. Podle toho dostávají i outfit, od příslušných uniforem po různé civilní oděvy. Můžete tedy cvičit různé situace, od boje proti regulérním vojenským jednotkám po zásahy proti teroristům.
A jak takový inteligentní terč vůbec vypadá? Celé zařízení se skládá ze dvou hlavních částí. Z dolní podvozkové platformy a horní cílové části představující 3D model lidské postavy (od horních partií stehen výše).
Podvozek byl původně dvoukolový gyroskopicky stabilizovaný, po mechanické stránce v podstatě segway, ale nějakou dobu už mají tyto stále inteligentnější terče o dvě kolečka víc.
Nevěřte Z dob před nástupem inteligentních terčů lze vyzdvihnout pouze malou Tiffany. S tímto do určité míry sofistikovaným terčem si svého času dokázal poradit pouze James Edwards. Tiffany však mohla zmást cvičené pouze svou vizáží. Trajektorii měla pevnou. |
V podvozkové skříni z pancéřového plechu je kromě poháněcího ústrojí také situováno hlavní technické vybavení, tedy řídící počítač a ostatní elektronika. Pro navigaci, určování vlastní polohy a detekci překážek slouží GPS a laserový dálkoměr.
Vysokorychlostní bezdrátová komunikace zajišťuje spojení s ostatními robotickými terči a s centrálním obslužným řídícím stanovištěm. Tak je umožněn dálkový monitoring jednotlivých terčů ve cvičném prostoru, jejich autonomní koordinace během akce a v neposlední řadě dálkové ovládání člověkem.
Skříň podvozkové části a kola podvozku jsou natolik robustní, že bez problémů odolávají střelám ráže 7,62 mm.
Vrchní část už tak zajímavá není. 3D tělo ve skutečné velikosti je vyrobeno z velmi odolného plastu, životnost těla se počítá v řádu stovek zásahů, pak se tato schránka vymění za novou. Uvnitř jsou senzory lokalizující zásahy, zda byl cíl zasažen do hlavy, páteře, atd. Pokud počítač vyhodnotí, že cíl byl „zabit“ nebo „těžce raněn“, sklopí se 3D tělo vzad, při restartu se opět narovná a boj může začít nanovo.
Zdrojem energie jsou baterie. Dobíjení prázdné baterie na plnou kapacitu trvá dvě hodiny a terč na jedno dobití ujede 19 až 24 km. Maximální rychlost čtyřkolového modelu T40 je 18 km/h, u dvoukolového T20 pouze 12,5 km/h. Terče mohou operovat ve dne i v noci, při teplotách 0 až 50 °C, nezastaví je ani průtrž mračen.
Nová kvalita výcviku
Výrobcem těchto inteligentních robotických terčů je australská firma Marathon Targets, která je vyvinula na popud a ve spolupráci s Ministerstvem obrany Austrálie.
Jejich prvním uživatelem se stal australský SASR (Special Air Service Regiment). K dalším uživatelům patří také US Army a USMC (americká námořní pěchota).
Alex Brooks, výkonný ředitel a spoluzakladatel firmy Marathon Targets, řekl v létě 2015 listu The Sydney Morning Herald, že společnost vyrobila od roku 2007 stovky těchto inteligentních terčů pro zákazníky na čtyřech kontinentech, přičemž cena se pohybovala kolem 250 tisíc USD za kus.
Oproti klasickým a principiálně zastaralým pohyblivým terčům, které jsou spojeny s pevným mechanismem ať už ve formě dráhy či stacionárního podstavce, zvyšují pohyblivé inteligentní terče markantně kvalitu pěchotního střeleckého výcviku. Nemůžete si být jisti, odkud na vás takový terč vyjede, kudy se mihne a co vlastně „zamýšlí“.
Terče samozřejmě z pochopitelných důvodů neopětují palbu (samotný Alex Brooks se dušuje, že těm robotům nikdy funkční zbraně do ruky nedá). A i bez toho mají k naprosté dokonalosti daleko. Nemohou například skákat do zákopů nebo se plazit, což je nerealizovatelné z principu stavby kolového podvozku.
