Když teď tak hodně točíte, jste ještě vůbec houslistka?
Musím to zaklepat, jsem. Teď jsem dělala zkoušky na HAMU, tak uvidíme, jak to dopadne.
Týdeník TÉMAVychází v pátek |
Šla byste ještě ve třiadvaceti letech studovat hru na housle?
Já už jsem ji studovala na osmiletém gymnáziu a pak na konzervatoři, kde jsem skončila minulý rok v červnu. Takže jsem vlastně tři čtvrtě roku bez školy a hodně mi to chybí. A navíc si říkám, že bych měla využít toho, že mám ještě studentská léta.
A chtěla byste se houslemi živit? Nebo v tomto ohledu zůstanete u herectví?
Tak co si budeme povídat, vydělat peníze herectvím je o hodně jednodušší než houslemi, pokud to tedy neděláte trošku komerčně, jako někteří. Baví mě to. Na housle hraju od šesti let, takže už ke mně úplně patří a chci na ně hrát pro radost, a ne pro peníze. Na podzim jsem hrála s orchestrem a vzpomněla jsem si, jak mě to vlastně naplňuje. A taky je dobré, že si člověk zase navykne, že za to dostává normální peníze. Protože peníze, který někdy máme za pár dnů natáčení – to si říkám, že na tohle musí někteří lidé vydělávat celý měsíc. Proto je pro mě dobré držet si i tohle, abych byla stále nohama na zemi.
Stalo se vám někdy, že jste byla úplně bez peněz?
Zrovna v tomhle jsem taková hodně myslící dopředu. Když vím, že třeba půl roku nebudu nic točit, začnu šetřit a omezovat se. Třeba moje ségra to tak nemá. Ta rozdá všechno, co má. V tomhle je po otci. Ten kdyby měl peníze, tak je všechny rozdá. Já jsem v tomhle zase po mámě. Ta vždycky tátovi říkala, že žádné peníze nemáme, a pak je vytáhla před Vánoci a nakoupila nám za ně dárky. Takže musím zaklepat, to se mi nikdy nestalo. Ale myslím, že bych si to měla taky zažít. Abych poznala všechny stránky života.