Na první pohled je to prostě jen obraz za sklem. Kdo se ale podívá z boku, uvidí speciální rám a v něm i místo, kam lze připojit měřicí zařízení.
V obrazárně kroměřížského Arcibiskupského zámku teď mají takových rámů patnáct a postupně je zabydlují. Jsou klimatizované a vyrobené na míru konkrétním obrazům.
„Patří do nich obrazy malované na dřevě, protože ty nejvíc trpí změnami vlhkosti a teplot,“ vysvětluje restaurátor Radomír Surma.
Šest rámů už visí na zdi obrazárny. Dostat obraz dovnitř je poměrně složité.
Musí se očistit, vsadit do rámu a nechat 24 hodin, než si zvykne na ideální, tedy přibližně 52procentní vlhkost. Pak se klimatizovaný rám definitivně zavře a uchytí se na něj původní, zdobný rám obrazu, který techniku skryje. Pro příštích deset patnáct let je hotovo.
V pravidelných intervalech se jen musí k rámu připojit měřák, který zkontroluje vlhkost uvnitř, další servis přijde až po letech, kdy se vymění klimatizační vložka za novou.
„Díky rámu nebude obraz potřebovat žádný restaurátorský zásah. A to nemluvím o desetiletích, ale mnohem delším čase,“ vysvětluje Surma.
Ochrana proti sáhnutí
Výhodou je i to, že lidé nemohou na malbu sáhnout, což se prý děje poměrně často. Hodně obrazům škodí i hmyz, hlavně mouchy.
„Zvlášť rády sedají na modrou barvu, odstranit stopy po nich je velmi náročné,“ dodává restaurátor.
Stejný rám chrání i nejslavnější portrét všech dob - da Vinciho Monu Lisu v pařížském Louvru. Jsou i v českých galeriích, v žádné jich ale není tolik jako v Kroměříži.
Sklo na rámech je nerozbitné, jen minimálně odráží odlesky a nezkresluje barvy. Stejné je i na jediné velké vitríně, kterou na zámku pořídili společně s rámy.
V ní mohou být police s vystavenými předměty nebo se vyndají a místo nich se dovnitř pověsí obraz. Protože ji galerie dosud neměla, nemohla si vybírat odměnu za obrazy, které půjčila jinam.
„U vzácných děl je nutné doložit, v jakých podmínkách budou vystavené, a my jsme nedokázali zajistit stálé klima,“ vysvětlil kurátor sbírky Miroslav Kindl.
Jedna vitrína za dva miliony
Jenomže třeba obraz od El Greka, který letos vymění Metropolitní muzeum v New Yorku za zdejšího Tiziana, v ní ještě být nesmí. Nutný je alespoň rok provozu. Obraz, který dosud v Česku nikdy nebyl, tak vystaví v Olomouci.
Jen vitrína vyšla zhruba na dva miliony korun. Arcibiskupství olomoucké, kterému kroměřížské sbírky patří, ji koupilo v rámci nejrozsáhlejší restaurátorské akce za poslední století.
Ta začala loni v lednu a za pár týdnů měla skončit. Většina z 36 obrazů, které restaurátoři sundali ze zdí prohlídkových okruhů na zámku, už je zpátky.
Protože ale v téměř 19milionovém rozpočtu ještě zbyly další peníze, bude jich nakonec opravených víc. Volba padla na sérii devíti lunet od jednoho z nejuznávanějších krajinářů své doby - Megancka.
„Celý cyklus čítá šestnáct obrazů. Jsou ukryté v depozitáři, původně ale zdobily oblouky na chodbách, kam je vrátíme,“ říká kastelán zámku Martin Krčma.