Co vás donutí k tomu jít do posilovny?
Pártlová: Strašně ráda jím, takže abych mohla jíst, tak chodím cvičit. Muž mě rozhodně nikdy nedonutil jít do posilovny. Ráda spíš chodím tady s Luckou na pivo.
Šilhánová: Já ale pivo nepiju a ještě jsme spolu ani jednou nikde nebyly, tak nelži. Ale kvůli chlapovi určitě cvičit nechodím. Dělám to jen kvůli sobě.
Neříkejte, že vás nemotivují pohledy mužů.
Šilhánová: To určitě ne. Naopak pohledy mužů mě rozptylují. Já jsem ke sportu měla vždy velmi blízko a aktuálně k tomu mám i velkou motivaci. Nechala jsem se přemluvit a 2. až 4. září se zúčastním Gigathlonu na Lipně. Je to švýcarský sportovní fenomén, na kterém se objeví v průměru pět tisíc závodníků. Letos poprvé, v rámci olympijské vesnice a olympijských her, se akce uskuteční na Lipně. Můj tým má štafetu, já poplavu 3,2 kilometrů. I když jsem dříve vrcholově plavala, už je to delší dobu, takže musím se sebou za těch šest měsíců něco udělat. Mám v týmu Romana Šebrleho, který pojede na horském kole něco přes 50 kilometrů a další tři borce a já je nechci svým výkonem zklamat.
Martino, prozraďte, je Lucka ve cvičení poctivá?
Pártlová: Lucka to bere právě hodně vážně a je poctivá. To spíš já to poslední dobou flákám. Chodím cvičit čtyřikrát v týdnu od pondělí do čtvrtka. Naštěstí si na tohle udělám vždycky čas. Ale někdy bych chtěla i poklábosit, ale Lucka ne. Ta dře a na žvanění nemá čas.
Lucko, proč jste vůbec opustila sport a vrhla se do mediálního světa?
Šilhánová: Bylo to z důvodu sportovní krize, která na každého sportovce padne jednou, na někoho dvakrát za kariéru. Na mě padla ve dvaceti letech. Byla jsem několikanásobná mistryně republiky, jezdila jsem po mistrovstvích Evropy, po světových pohárech a tak dále a tak dále a pořád jsem byla nejlepší. Jenže se stalo, že mi to přestalo jít. Sice trénink probíhal skvěle, ale nedokázala jsem to prodat na závodech. Nemohla jsem se s tím v hlavě vyrovnat a to byl pro mě impuls, že je nejvyšší čas odejít.
Martina Pártlová
Proč jste šla zrovna do rádia?
Šilhánová: Rádio byla úplná náhoda. Moje maminka našla v novinách inzerát, že tehdejší boleslavské rádio Delta hledá moderátory. Šla jsem na konkurz a pak začala vysílat. Strašně mě to baví, ale je pravda, že dodnes se mi zdá, že jsem měla na daleko víc, kdybych nebyla takový střevo a opravdu to v hlavě dala. Mrzí mě to, ale zase si to vynahrazuji svojí prací snů. Ať už to je rádio, ve kterém jsem byla deset let, nebo teď televize, ve které jsem na Primě skoro dva roky.
Jak dlouho cvičíte pod odborným dohledem trenéra?
Pártlová: My s Karlem Frýdem cvičíme zhruba rok. Naštěstí musím přiznat, že mám svalovou paměť, proto stačilo svaly jen obnovit. Celkem rychle jsem dosáhla vytyčených 56 kilo a zhubla 3 kila tuku. Bohužel jsem vše přes zimu pěkně zpátky nabrala a teď musím do toho šlapat znovu. Nemám pevnou vůli a je to se mnou trošku horší.
Šilhánová: Já spolupráci s Karlem zahájila teď, protože potřebuju mít nad sebou nějaký dohled. Sama aktivně cvičím už přes půl roku. Díky zlomenině paty jsem totiž nabrala asi patnáct kilo, které pomalu shazuji, a to i díky jídelníčku. Jídlo je totiž v hubnutí sedmdesát procent úspěchu. Jinak cvičím třikrát v týdnu a chtěla bych až šestkrát.
Lucie Šilhánová
Máte třeba i nějaký zákaz v jídelníčku či v pití?
Pártlová: Jak jsem říkala, v jídle se já osobně rozhodně nežinýruji. Jsem jedlík, proto cvičím, abych nevypadala jako almara. A alkohol? Já nepiju, tedy ráda bych ho nepila. Je pravda, že když chce někdo opravu zhubnout, tak by neměl pít, což se nám nějak moc s tou naší partou kamarádek nedaří.
Muži často cvičí, aby měli svaly na břiše. Čeho byste chtěly ve cvičení docílit vy?
Pártlová: My teď připravujeme v divadle Hybernia nový muzikál, tak tam bych asi potřebovala mít dobrou fyzičku, nerada bych udělala kolegům ostudu.
Šilhánová: U lidí na obrazovce je to hodně těžké, protože televize přidává asi osm kilo. Takže to je taky dost velká motivace a cíl. Chci prostě a jednoduše vypadat dobře a neděsit televizní diváky.
