Jak dlouho jste s Pavlem Čechákem spolu?
Od roku 2011. Akorát mezi tím byla jedna roční pauzička. Asi jsme oba potřebovali čas. Já k tomu, abych trošku dospěla, a Pavel asi taky potřeboval nějaký čas po rozvodu.
Je pravda, že muži snášejí rozchody hůř než ženy?
Myslím že ano. Sice ukazují navenek, jak je to v pohodě, ale realita uvnitř je jiná. Ženy se nebojí bulet, kudy chodí, jsou emocionálně sdílnější, možná proto i silnější. A ono obecně chlapi na potkání nevykládaj věci ze svého soukromého života.
Pavel má dvě děti. Jak s kluky fungujete?
My se vídáme takřka pořád. Máme je týden, pak si je zase bere na týden Táňa. Myslím si, že v tomto ohledu jsme všichni v pohodě. Pro mě jde i o takový trénink na vlastní děti. Je skvělý je mít týden a pak je zase na týden odevzdat. Docela často o tom píšu i na blogu, protože to jsou pro mě super zážitky. Když jsem se s Pavlem potkala, bylo Cyrilovi tři a půl a Fandovi pět a půl. Začínala jsem na tom “ťuťu ňuňu“ a najednou jsou to už velcí kluci, parťáci. Moc mě život s nimi naplňuje. Dokonce až tak, že raději jdu s nimi na zmrzku než s kamarády na pivo. No, i když.... občas to i prostřídám. Teď už víc než dřív.
Jste pro ně spíš kamarádka, nebo je také vychováváte?
Určitě jsem hodně mateřská, vlídná. Snažím se s nimi vycházet po dobrém, ale pokud je třeba, umím být i přísnější. Jinak by to nešlo. Co se týče důležitých rozhodnutí, to mi nepřísluší rozhodovat. To nechávám vždy na Pavlovi.
Děti máte ráda, hodně o nich mluvíte. Kdy plánujete vlastní?
Rozhodně plánujeme, ale v aktualitách to teď není. Vzhledem k pracovním aktivitám.
Svatbou se ale nic nezkazí.
To ne! (smích)
Zmínila jste, že kvůli práci nechcete aktuálně miminko. Na čem tedy pracujete?
Po dlouhém období nezkoušení jsem najela na velký pracovní režim. Mám před sebou nádherné věci. V divadle Studio DVA budu dělat nejdřív hru 4 sestry, kde hraji s Ivankou Chýlkovou, Janou Strykovou a Ankou Šiškovou. Potom hned navážu na představení Šíleně smutná princezna.
Berenika Kohoutová
Předpokládám, že budete princezna.
Ano. Strašně se na tu roli těším. Bude to má první divadelní princezna. Kdysi dávno jsem hrála v televizní pohádce Tři srdce. Měla jsem zrzavou trvalou a obří růžové šaty. Vypadala jsem hrozně. Asi nemůžu hrát klasický princezny. Šíleně smutná princezna ale není klasická. Je to taková normální holka. Helena Vondráčková ji hrála úžasně vtipně. Já tu pohádku znám úplně nazpaměť, je má nejoblíbenější. Hlavně se těším na zpívání těch nádherných písniček. Prince bude hrát Honza Cina. Premiéra je plánována na listopad.
Vy jste zvyklá zpívat v představeních. Dokonce máte i jazzovou kapelu. Přesto se věnujete spíš herectví.
Ono mě to herectví živí. A zpěv je spíš koníček, který se možná někdy přehoupne ve výdělečnou činnost. Vybrala jsem si jako žánr jazz, což je menšinová záležitost, ale to mi vůbec nevadí. Mám pak ještě jednu kapelu, kterou tvoří kamarádi, kteří to dělají pro zábavu. Nejsou to žádní vystudovaní muzikanti, mají ještě práci, co je živí. Člověk není tak ve stresu, že jim musí zaplatit.
Aktuálně natáčíte i nový seriál Trapný padesátky s Alenou Mihulovou, Pavlou Tomicovou a Klárou Melíškovou. A co nějaké filmy?
Já mám vlastně štěstí na strašně zajímavé filmy, které jsou tak zajímavé, až nejsou komerční a lidé na ně tolik nechodí. Hrála jsem hlavní roli v Nepravděpodobné romanci Ivana Vojnára nebo ve filmu Cesta do Říma, což je filmový debut strašně talentovaného Tomasze Mielnika. Myslím si, že je to moc krásný příběh. Byli jsme s tím i v Číně na festivale.
Jak vidíte, filmy dělám, ale trošku v pozadí. Možná, že je to dobrá vyváženost. Dělat komerční seriály a pak nekomerční filmy.
Co vás vedlo k psaní blogu?
Já jsem si ho založila spolu s kamarádkou a herečkou Marikou Šoposkou. Ona chodí s dvojčetem Pavla Petrem, takže je to i moje „švagrová“. Říkáme si tak už docela dlouho. My jsme spolu chtěly něco pořád dělat. Tím, že blog není nijak náročný a nestojí vlastně nic, začaly jsme psát. Založily jsme ho v době, kdy blogy zas tak úplně nefrčely. Máme tam i hezký ilustrace od Týny Nezbedy, dokázala naprosto dokonale ztvárnit ty naše myšlenky.
Jan Cina a Berenika Kohoutová si zahrají hlavní role v divadelním představení Šíleně smutná princezna.
Vaše herecká kolegyně Marie Doležalová svůj blog dokonce vydala knižně. Máte taky takové plány?
Jsme v procesu vydání knihy, ale ono je to teď dost těžký, protože podobné věci vydala Aňa Geislerová a právě Maruška. Člověk trošku řeší, aby to nevypadalo, že se po někom opičíme.
Když máte možnost svůj volný čas trávit podle sebe, co děláte?
Jsem normální kavárenskej povaleč. Strašně ráda chodím na snídaně. To je moje úplně největší blaho. Bydlím na Jiřáku, je to tu nádherné. Mnoho kavárniček, spousty přátel. Ráda si dělám pěknou pohodu procházkou po Riegráči.
Jako herečka chodíte ráda za kulturou?
Já jsem si letos dala předsevzetí, že musím začít víc navštěvovat divadlo. Jsem úplně příšerná. Teď se to snažím napravit. Pavel je spíš na kino a rádi občas koukáme i doma na televizi. Já osobně na ni nejraději koukám, když mám kocovinu. Objednám si jídlo a dávám se tím dohromady.
Běží u vás seriály?
Teď to bude znít trochu hloupě, ale já mám docela ráda takový ty sociální sondy, jako je Prostřeno či Výměna manželek. Přímo to nevyhledávám, ale když na to natrefím, často mi potom docvakne mnoho věcí. Rádi na to s partnerem koukáme a komentujeme. Představujeme si, jaké by to bylo, kdybychom jeden druhého také vyměnili a tak... Ale jinak samozřejmě rádi zhlédneme i kvalitní filmy, seriály z jiné než české produkce, které sledujeme anglicky, takže člověk nemá pocit, že jen čumí, ale že se i učí.
