Čeští lyžaři Jan Lesák a Martin Bauer uskutečnili první tandemový skok už v roce 2000. | foto: Petr Socha

Jako první jsme zvládli skok v tandemu my, ne Slovinci, říká český lyžař

  • 8
Že to byli Slovinci, kdo před několika dny uskutečnil první tandemový skok na lyžích v historii? Reakce na zprávu o kousku Roka Urbance a Jaky Ruse, kteří na můstku v Planici na jednom páru lyží doletěli na metu 35 metrů, na sebe nenechala dlouho čekat. "S kamarádem Martinem Bauerem jsme na můstku K120 na Ještědu skočili přibližně taky tolik, ale už v roce 2000," líčí Jan Lesák, 48letý lyžařský nadšenec z Liberce.

Ještě mnohem dřív, v roce roku 1993, se v hlavě dalšího z členů lyžařské partičky zrodil nápad - přišel na to, že namontuje na jedny lyže dvojí vázání.

„Došlo k tomu u piva, takže jsme to brali spíš na lehkou váhu. Jenže on doma vyhrabal staré lyže, dvě stará vázání a za týden dorazil i s „doubleski“, jak jsme tomu tenkrát říkali. A jelikož jsme s Martinem byli nejen slušní lyžaři, ale taky největší „blázni“ z party, tak jsme na to monstrum vlezli a uchvátilo nás,“ popisuje Lesák.

Co vás k tomu přitáhlo?
Napřed jsme to brali spíš jako recesi. Šli jsme na kopec a netušili, že to bude fungovat, ale brzy jsme zjistili, že s tím nemáme vůbec žádný problém. Začalo nás to strašně bavit, jezdilo nám to rychle, navíc nás všichni považovali za atrakci a vlekaři nás pouštěli bez fronty. Měli jsme to jako zábavu, ale pak jsme zjistili, že to má i jiný smysl - učili jsme tom lidi lyžovat, dokonce i nevidomé. Jde to mnohem rychleji.

Jak jste se ale dostali ke skokům?
Rychlost jsme si zkoušeli na bubnu „stodvacítky“ na Ještědu, kde se dřív pořádaly závody v rychlostním lyžování. Závodili jsme jako ostatní a po závodech si někteří zkoušeli rychlost i s nájezdem, tedy z můstku, závody se jinak jely od hrany. Tak jsme to zkusili. Pravda, trochu nás vyprovokovali kamarádi z Horské služby, měli dole dvoje záchranářské sáně a dělali si z nás legraci, že to budeme mít i s odvozem. Tudíž jsme jim chtěli dokázat, že jejich sáně nepotřebujeme.

Čeští lyžaři Jan Lesák a Martin Bauer uskutečnili první tandemový skok v roce...

Takže to bylo z hecu?
Ale jen trochu. Při těch rychlostních závodech se jezdilo kolem stovky až sto třiceti kilometrů za hodinu, jenže my jsme na tandemu zjistili, že to ještě není náš limit. A nemohli jsme jet z nízkého nájezdu, abychom nespadli z výšky na zem, tak jsme šli na věž a zkusili to z jednoho ze spodních oken. Zjistili jsme, že to není jednoduché, ale ustáli jsme to. Bylo to tuším v roce 2000 a od té doby jsme to skákali každý rok několikrát. To už samozřejmě nebylo na těch starých lyžích, ale na rychlostních speciálech pro tandem. Už od roku 1998 jsme s nimi jezdili do Francie na závody v rychlostním lyžování

Měli jste tehdy na Ještědu strach, nebo převládl adrenalin?
Strach je špatné slovo. Určitě jsme ale měli velký respekt, ten potřebujete. Člověk se musí trochu obávat, mít pocit z vážnosti situace, aby se plně soustředil.

Jak daleko jste skočili?
Mohlo to být taky asi 35 metrů, ale v těch místech ještě není značení v metrech a neměřili jsme to. Navíc nám šlo hlavně o rychlost a ta byla slušná. Na hraně můstku, kde mají skokani rychlost kolem 90 kilometrů v hodině, jsme měli 135, a dole na bubnu asi 140.

Na skitandemu držíte dodnes rychlostní světový rekord 196,5 km/h, který jste s Martinem Bauerem vytvořili v roce 2004 ve francouzském středisku Les Arcs. Jak to, že vydržel tak dlouho?
Asi jsme byli rychlí... (úsměv) Jsou v podstatě jen dvě střediska, kde se daly dělat světové rekordy, obě ve Francii. Jenže v Les Arcs se už rychlostní lyžování nejezdí a v tom druhém, ve Vars, je sice prudký kopec, ale málo místa na brzdění. Což je při té rychlosti problém. Několik tandemů nás tam zkoušelo napodobit, ale neměli kde brzdit a často končili v kotrmelcích.

Vraťme se ještě k vašemu skoku na skitandemu z roku 2000. Napadlo vás tehdy, že jste zřejmě první na světě?
Napadlo, dokonce nám chtěli pozvat agenturu Dobrý den, která podobné výkony a kuriozity eviduje, ale nějak k tomu nedošlo. Jenže my jsme to kvůli tomu nedělali, měli jsme to jako legraci. Skočili jsme zhruba stejně jako nedávno ti Slovinci, ale jsme lepší - podle videozáznamu oni skákali z „dětského“ můstku, snad z padesátky, zatímco my jsme na to šli ze stodvacítky. A taky jsme určitě nebyli tak lehcí jako oni.

Podívejte se na skok slovinské dvojice:

25. února 2016

, Lidové noviny

Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž