„Možná to ještě zvládnu stáhnout,“ neztrácí naději. Ovšem zároveň dodává: „Kolem toho pátého místa se pohybuju už dlouho a ti nade mnou si udržují podobná čísla dlouhodobě, proto těžko říct, jestli toho za poslední zápasy získám tolik. Dostihnout Bretta je ale ještě reálné, a i když to není vyloženě můj cíl, pokud by mi v posledním zápase chyběla jedna smeč, tak bych se o ni pokoušel.“
Reprezentant, který se dunky i alley-oopy v této sezoně hodně zviditelňuje, si nemyslí, že by mu jich nějak zásadně přibylo, ale opticky se prý díky Kooperativa Faktoru zdá, že jich má víc.
„Určitě jsem se na ně ale nezaměřil víc kvůli tomu, že se to teď počítá,“ usmívá se dunker, který byl v únoru v závěsu za Kooperativa Faktor Hráčem měsíce Howardem Sant-Roosem z Nymburka.
Zatímco ještě v Prostějově byl Švrdlíkovým dvorním nahrávačem Radek Nečas, v Pardubicích se k němu významně přidal i rozehrávač Viktor Půlpán.
„S Viktorem jsme už měli hodně pěkných akcí a na „Šutyse“ (Nečase) jsem zvyklý z Prostějova, kde mi to servíroval asi nejvíc. Většinou totiž, i když může sám střílet, hledá někoho líp postaveného a z toho často těžím. Prostě klasickej Šutys,“ děkuje spoluhráči a potentnímu asistentovi.
Náhozy do vzduchu pro Švrdlíka mnohdy budí dojem nacvičeného herního arzenálu, opak je však podle podkošového pilíře Beksy pravdou. „Většinou to nějak vyplyne. My Viktorovi vždycky říkáme, když mě kolikrát u obroučky hledá, místo aby sám vystřelil, že už by měl zakončovat, nebo být nejdřív nebezpečný na koš, natáhnout svého hráče a pak mi to teprve hodit. On mě ale kolikrát hledá už v době, kdy roluju dolů,“ popisuje nehladovost mladého dirigenta.
„Já bych to radši dopíchnul, když Viktor nahodí nějaký floater (na přesnost nesnadná, ale také těžko branitelná střela odhozená vyšším obloukem z dvojtaktu ze vzdálenosti 2 až 3 metrů většinou uvnitř šestky), protože to bude jednodušší na doskok, než když mi to bude házet přes obránce, který se stahuje ke mně, protože tuší přihrávku, když se tím směrem Viktor dívá. Určitě se ale na ničem nedomlouváme dopředu, on na to má prostě cit. Jedině že by mi to dával bez dívání, to už by bylo potřeba i trénovat.“
Kamil Švrdlík ještě není ve stavu, kdy by mu při osamění pod košem okamžitě naskočila v očích chtivost po finanční odměně, ale stávají se i situace, k jaké došlo před časem v Opavě.
„Tam jsem zarval tak, že se koš houpal ještě hodně dlouho po tom, a když se mi pak všichni smáli, proč jsem vůbec smečoval, říkám jim, že sbírám body do Faktoru,“ zubí se opora Beksy. „To mě ale spíš napadlo jako fór. Když dostávám míč, tak před očima fakt nemám tabulku, že právě ztrácím 0,9 na Roseboroa.“
Je vůbec v lize obrana, která smeče nedovoluje? Švrdlík si nejdřív žádnou konkrétní nevybaví, ale při delším přemýšlení přece jen jedné svůj hlas dá. „I když naposledy jsem se proti nim prosadil, dva zápasy předtím měl USK tak zacpanou bednu, že bylo celkem těžké se ke koši vůbec nějak dostat.“
Za dosud nejpovedenější dunk sezony považuje přerovský rodák svůj záraz z domácího utkání s Ostravou, kdy z velké výšky završil jednoruč alley-oop pas od Radka Nečase. A po zásluze bral první místo v TOP akcích týdne.
Právě takové kousky by se mu teď hodily častěji, aby se pětibodovými přískoky mohl rychleji přiblížit alespoň třetímu v celkovém pořadí Brettu Roseborovi a „obrat“ ho na konci základní části o dvacetitisícikorunovou prémii.
„Bloky a právě alley-oopy by mi určitě pomohly nejvíc. Ještě uvidíme, ale určitě kvůli tomu nepůjdu za Viktorem, aby mi to teď házel čtyřikrát za zápas,“ směje se. A pak trochu zvážní, když mluví o tom, co ho trochu mrzí. Týká se to zapisování bloků. „Když jde o jemnější teč míče, kolikrát se ve statistikách blok ani neobjeví.“
A ještě jedna věc Kamila „trápí“.
„Nejvíc smečí v sezoně jsem měl ve dvou zápasech pohárového Final-4, jenže tam se to do Faktoru nepočítalo. Mohl jsem tam mít i sedm zárazů, ale každý mi pak říkal, že mám smůlu, protože se to nikam nepočítá,“ usmívá se.
Třetí ze smečí patří Kamilu Švrdlíkovi
Při hovorech o smečích skoro ani nejde nezabrousit za oceán, kde v NBA létá vzduchem několik úkazů s nadpřirozenými schopnostmi. Dva z nich - Aaron Gordon a nakonec úspěšný obhájce trofeje Zach LaVine - si to rozdali i v nedávném finále Slam Dunk Contestu a i Kamil musel uznat, že „všechny jejich smeče byly neuvěřitelné“.
„Asi nejvíc mě nadchnul Aaron Gordon, když přeskočil maskota, podvlékl si míč pod nohama a skoro si při tom sednul na obroučku. To už byl spíš Javier Sotomayor než baskeťák,“ vzpomene na kubánského držitele světového rekordu ve skoku vysokém (245 centimetrů z roku 1993).
Při sledování NBA je patrné, že se v ní stále častěji objevují například triky s nahozením na smeč o desku. A to nejen od spoluhráče, ale i při „samoobsluze“. Zatímco ale v nejlepší lize si hráč může o desku balon nahodit i z driblingu, podle pravidel FIBA by se v takovém případě pískal dvojdriblink. Jedinou variantou tak je nahodit si míč o desku ještě před započetím driblinku.
A kdy se takové kousky rozmnoží i v našich končinách? „Až se to dostane do Faktoru,“ směje se Švrdlík. „Zatím to není ohodnocené, ale pokud by se za to udílelo třeba sedm bodů, protože je to už riskantnější věc, tak by se to dalo zvažovat. Jako o námětu o tom ale popřemýšlím...“
