Kdy jste uvědomil, jak velkou máte fanouškovskou základnu?
Poprvé v klubu Roxy před pěti lety, který jsme tehdy vyprodali. Mně to ale došlo až později. Tehdy jsem ještě nebyl tak zkušený, takže jsem na tom koncertě byl hodně ve stresu. Pak jsem ale zpětně viděl videa a fotky. V tu chvíli mi to došlo. Pořád to ale platilo jenom pro Prahu. V celém Česku a na Slovensku jsem tak známý nebyl.
Teď už ale jste. Vyprodal jste SaSaZu. Máte statisíce fanoušků. Má to nějaké hranice?
Takhle velké je to teprve dva roky. Hranice to asi má, protože lidi jsou v Česku zvyklí na jinou muziku. Interpreti, kteří se živí hudbou a dokáží vyprodávat haly, jsou od světa rapu hodně daleko. Jde spíš o pop a rock - Kabáti, Chinaski. Ale uvidíme za pár let, generace fanoušků rapu se začíná rozšiřovat až teď.
Vaší ambicí ale původně nebylo, aby vás poslouchalo co nejvíc lidí...
To vůbec, ale právě to asi zafungovalo. Lidi to ze mě cítili. Nikdy jsem nechtěl jít do médií, být hraný v rádiu nebo dělat popové spolupráce. Nedělám je ani teď. V rádiu mě začali hrát před rokem. V některých televizích mám ale ještě zákaz.
Trápí vás to?
To ne, jak jsem řekl, já nepotřebuju, aby mě hráli v televizi nebo rádiu. V mojí kariéře to nehraje roli.
Se svými fanoušky hodně komunikujete na sociálních sítích. Řešil jste s nimi i svou novou desku, kterou jste dal na internet zadarmo. Jaké byly ohlasy?
Myslím, že obecně platí pravidlo, že pokud lidi dostanou něco zadarmo, tak jsou za to šťastní. Mně nejde o nějaký zisk. Pro mě je důležité, aby potom publikum na koncertech znalo ty písničky a byla tam od nich zpětná vazba.
Minulý rok byl pro vás hodně hektický, hrál jste ve spoustě klubů. Nestane se z toho rychlého tempa potom stereotyp?
Nemyslím si. Každý klub, každé město nabízí jinou atmosféru a s tím ty songy rostou. Najednou jsou úplně jiné. Když lidé znají moje věci nazpaměť, tak se to nikdy neomrzí.
V čem jste za ten rok nejvíc vyrostl?
Na stagi jsem určitě sebevědomější. Zprvu jsem se nedokázal smířit s tím, že mě všichni sledují. Teď už si to užívám. V psaní je taky pokrok. Když jsem ještě hulil, tak jsem nad texty seděl poměrně dlouho a propracovával je. Na druhou stranu jsem si je pak hrozně špatně pamatoval a neprezentoval je úplně přirozeně. Dneska je to jednodušší.
Byli lidé, kteří se vám snažili postavit do cesty, když viděli, že jste čím dál víc úspěšný?
Ta cesta byla v tomto ohledu jednoduchá. Nikdo mi neházel klacky pod nohy, ani na mě nehrál divadýlko. Možná by se akorát našlo pár lidí, kterým se nelíbilo, že je někdo přeroste, ale to bylo všechno.
Podle čeho si vybíráte hosty na koncerty nebo desku?
Podle toho, jak mě dokážou oslovit svým výkonem. Nejde mi o jméno, musí mě bavit ta věc, kterou vytvořili.
Vypadá to, že ústředním tématem vašich textů jsou večírky, ženy a peníze. Je to opravdu tak?
Takto mě lidé mají zafixovaného, protože jsme zrovna k těmto tématům točili videoklipy. Ale ti, kteří mě znají a sledují, ví, že píšu i o jiných věcech. Především rapuji o tom, co žijeme a upřímně - každý chlap řeší kalby, ženy a prachy.
Jsou věci, které s posluchači nechcete sdílet?
Některé věci jsou ještě uzavřené ve mně, ale postupem času vyjdou na povrch. Nakonec se tam dostane všechno. Já tu písničku třeba nahraji, ale ještě to nechci lidem prezentovat naživo každý víkend.
Co bude dál?
Už asi nebudu fungovat v tomto zrychleném procesu, kdy jsem byl kvůli koncertu a desce pořád pod tlakem. Mám v plánu si odjet tento rok. Samozřejmě během toho budu psát další věci. Příští rok si ale dám pauzu, budu cestovat a pak uvidíme.
