Liberecký exemplář je zvláštní také tím, že rostlina je stará víc než sto let. Australské slunce v „mládí“ zažila. Vadila ale výstavbě silnice, proto ji botanici vyryli a rostlina dostala povolení k převozu do Evropy. Liberecká botanická zahrada ji koupila před patnácti lety.
Žlutokap roste v botanické zahradě už patnáct let. Ani zahrada ale dlouho nevěděla, jestli se rostlina uchytila. Na počátku byla téměř bez kořenů. Žlutokap je velmi obtížně pěstovatelný.
„Přesadit tak starý exemplář je skoro nemožné. Považovali jsme skoro za zázrak, že se uchytila a začala růst,“ zmínila Nouzáková. „Rostlina je zvláštní také tím, že až tři roky dokáže vypadat zeleně, přitom je mrtvá. Žije jen ze zásob v kmeni. To, že teď dokonce kvete, je něco naprosto nevídaného,“ říká.
V Austrálii rostlina vykvete často po požárech, protože získá živiny a víc prostoru. Žluté květy na rostlině nenajdete, kvete bíle. Název se odvozuje od žluté pryskyřice, kterou vylučuje.
„Používají ji místní domorodci. Když uschne, je totiž hodně tvrdá. Mohou s ní třeba přilepit hrot šípu,“ upřesnila zahradnice.
Malé oboupohlavné květy tvoří nápadné mnohačetné klasy. Skládají se ze šesti nenápadných okvětních lístků.
Nejnápadnější na kvetoucí rostlině je šest bílých tyčinek, které při bližším pohledu tvoří hvězdičku.
Liberecká rostlina pokvete ještě asi měsíc a půl.
