Gaviál indický je vzácný krokodýl, který díky svým úzkým čelistem nevypadá tak hrozivě, jako ostatní jeho příbuzní. Působí spíš líně a téměř neškodně.
Z letargie 4,7 metru dlouhého samce Čambala a jeho družku Gangu vytrhne důvěrně známá vůně ryb a hlas ošetřovatele. Začíná krmení gaviálů, které před zraky návštěvníků ukazuje protivínská krokodýlí zoo jako jediná v Evropě.
Když chovatel otevře okno v teráriu, předvedou gaviálové během vteřiny svou mrštnost. Pracovníci zoo obavy o ruce evidentně nesdílejí. Krokodýlům házejí živé ryby rovnou do zubatých tlam.
„Gaviálové jsou zvláštní podčeleď krokodýlů specializovaná na lovení ryb. Mají protáhlé čelisti, na rozdíl od klasických krokodýlů, kteří mají 64 až 82 zubů, jich mají tito až 116. Snažíme se přizpůsobit jejich stravování co nejvíce podmínkám ve volné přírodě. Ryby, kterými je krmíme, pocházely z tropů, protože mají jiné složení těla než naše kaprovité,“ vysvětluje ředitel zařízení Miroslav Procházka.
Gaviálové v protivínské zoo si pravidelně pochutnávají na afrických sumcích vážících od 1,5 kilogramu výš. Na jedno krmení připadne šest až sedm ryb. Na rozdíl od jiných druhů, které jsou krmeny jednou týdně, dostávají gaviálové svůj příděl potravy tři až čtyřikrát týdně.
Gaviálové jsou rybožraví, zkušenost ale ukazuje něco jiného
„Všichni krokodýli jsou lovci ze zálohy. Číhají na jednom místě, maximálně se samostatně přiblíží k hejnu ryb a dlouhými čelistmi je postupně odchytávají. Mají možnost polykat pod vodou. Takže když se jim sousto vejde do tlamy najednou, jsou schopni ho polknout, aniž by se vynořovali nad hladinu. Tím pádem si ryby neplaší,“ popisuje Procházka.
Jeho teorii převádí o chvilku později do praxe Afrodita. Zřejmě jediný bílý gaviál sundský na světě se vrhá po sumečkovi, kterému se podařilo vyhnout ve vzduchu jejím zubům, a pod vodou ho drtí mohutnými čelistmi.
Odborná literatura tvrdí, že jsou gaviálové indičtí rybožraví a neměli by ublížit člověku. Ředitel krokodýlí zoo má jiné zkušenosti.
„Z pobytů v Indii vím, že si jídelníček prokládá třeba vodním ptactvem. Dospělý samec má navíc čelisti síly lešenářské trubky, takže by byl schopný ulovit člověka. Na tamní farmě po nás jejich samec vystartoval,“ vzpomíná Procházka.
Jedním dechem dodává, že rybožraví mají být i gaviálové sundští. Tato teorie ale vzala za své v roce 2008, kdy byly zaznamenány dva útoky na rybáře a jednu krávu. Gaviálové je sežrali.
Krokodýl mořský vyskočí do délky svého těla
Krokodýl mořský vyskočí podle Procházky do délky svého těla, když má prostor. Golem, více než čtyřmetrový zástupce největšího druhu krokodýlů na světě, umí něco podobného taky, a bez „rozběhu“.
Běžně si jednou týdně pochutnává na kuřatech, pro zákusek v podobě živé ryby si při váze zhruba čtyři metráky, vyskočil z místa do výšky tří čtvrtin proskleného terária.
„Krokodýli pod vodou trochu ztrácejí sílu, proto si nechávají energii na první zákus. Když stiskne v přírodě do čelistí třeba pakoně, uběhne několik sekund, než kořist zatáhne do vody. Krokodýl se totiž nadechne, odbourá kyselinu mléčnou, aby se zbavil únavy, a pak teprve kořist vtáhne do vody a sežere,“ přibližuje Procházka.
„Jsou prostě pro lov dobře vybavení, proto přežili desítky milionů let. Traduje se, že v podobě jako jsou dnes, existují šedesát milionů let,“ dodává.
