Ten má právě před sebou další mistrovství, které se v nákupním centru Metropole, Squashparku Cibulka a Sportcentru Evropská odehraje od čtvrtka do soboty. Krejčího s Brabcem, kteří squash rádi hrají, pozval jako patrony turnaje a na proskleném zličínském kurtu je vyzval ke krátkému souboji.
„Dost jsem se zapotil. Kouky mě pěkně honil, hrál si se mnou jak kočka s myší,“ smál se Krejčí. „Ale bylo to super a jsem rád, že jsem si s ním zahrál. Je vidět, že je úplně jinde,“ říkal chvíli poté, co zahrál emoce a po nepovedeném úderu na přání kameramana rozmlátil raketu úderem o zem.
Vztekáte se takhle při squashi běžně?
Krejčí: Tohle bylo pro diváky, jak se říká.
Brabec: Jenom potvrdil svou povahu. Tohle s ním zažívám každý týden.
Byla to v lámání raket premiéra?
Krejčí: No... Asi ne. Vlastně spíš určitě ne.
Jak často se tedy rozčílíte?
Krejčí: Moc často ne. Jen když mě Brába vytočí, a to se prostě občas stane.
Brabec: Každý druhý set!
Krejčí: Když tam člověk běhá tři minuty za balonkem a pak dostane nějaké prase - že to spadne o hranu a ani to neskočí, což Brába dělá rád... To pak mám prostě nervy.
Takže spotřeba raket je velká?
Krejčí: Zase nebudu říkat, že to rozmlátím při každé hře. Ale občas se to prostě stane. Nebo s ní třeba jenom bouchnu, nerozbiju ji úplně. Ale prostě neumím prohrávat.
Na trávníku přitom ani není vidět, že jste takový nervák...
Krejčí: Při fotbale to nemám, to spíš při squashi nebo tenisu. Kdybych byl nervák na trávníku, tak to zkazím deseti ostatním lidem. Za zbytečný faul budu pykat nejen já, ale celý tým. To si nedovolím. Ale když jdu hrát takhle sám za sebe, tak si to dovolím (úsměv).
Jak sparťany hodnotí mistr republiky ve squashiJan Koukal, šestnáctinásobný republikový šampion „Věděl jsem, že budou oba běhaví, ale Láďa je teda hlavně běhavej (smích). Lítá tam hlava nehlava a řeže do toho, Brába se tomu občas snažil dát i myšlenku, takže měli pravdu, že je na tom líp. Ve fotbale je vidět, že ho to táhne dopředu, tady se může vyřádit a dát prostor své kreativitě. Zatím jsou to asi nejlepší fotbalisté-squashisté, co jsem potkal. Je vidět, že tomu nějaký čas věnují.“ |
Jakub je větší kliďas?
Brabec: Já vyhrávám, takže jsem v klidu. Proto chodím hrát jen s Láďou. V týmu máme spoustu těžších soupeřů, ale já si beru jen jeho, abych si zvedl sebevědomí.
Sázíte se?
Brabec: Ani moc ne, to by nemělo smysl. On by pak všechno platil... Bohužel to nejde.
Ale na legrácky dojde, ne?
Brabec: To dochází, ale potom to tak končí s těmi raketami. Já se někdy nevydržím nesmát a jeho to tak vyhecuje, že je za chvilku po raketě.
Krejčí: Já bych ještě dodal, že nervy mám, hlavně když hraju s ním. Známe se odmala, každý víme, jak druhého vytočit. Jakmile s ním něco prohrávám, třeba i karty, mám nervy. Ale v tenise to zase platí pro něj.
Pohádáte se?
Brabec: Jo. Často.
Krejčí: Zeptá se mě, jestli se chci poprat, a pak si jde lehnout.
Brabec: Šíleně dlouho - asi tak deset minut - se nebavíme. Pak se obejmeme, plácneme si a jdeme dál.
Na rvačku nikdy nedošlo?
Brabec: To ne, přece nebudu mlátit svého nejlepšího kamaráda.
Kdy jste vůbec se squashem začali?
Brabec: Asi v patnácti letech nám to poradil trenér Hřebík, který říkal, že je to dobrý doplňkový sport na pohyblivost a dynamiku. Od té doby nás to oba chytlo.
Jak často chodíte hrát?
Brabec: Naposledy jsme byli někdy v prosinci, když jsme měli pauzu. Bereme to jako doplňkový sport, kterým si vylepšíme fyzičku. Ve Spartě hrával třeba i Matěj Hybš, který ale teď odešel do Jablonce. A dřív i Adam Jánoš, ten je zase už v Boleslavi. Většinou jsme chodili takhle ve čtyřech během zimy, dali jsme si turnájek na dva kurty a točili jsme se.
Co je větší dřina: squash, nebo fotbal?
Brabec: Je to specifické. Fotbal se hraje déle, naběháte daleko víc kilometrů. Tady je to zase o té rychlosti, o pár krocích. Asi se člověk rychleji zadýchá tady, ale celkově je fyzička důležitější u fotbalu.
Fotbalové návyky byly znát: když jste se rozhýbávali, Láďa zkoušel chvíli hrát nohama. Bylo by to lepší, než držet v ruce raketu?
Krejčí: Možná jo (smích). Ale ne, hlavně jsem rád, že jsem si to vůbec mohl zkusit. Je to tady na Zličíně pěkné a věřím, že i lidi by tohle mistrovství mohlo chytnout.
Brabec: Pro nás i pro profesionální hráče to je to trochu extrémní zážitek. Míček tu není tak dobře vidět. Na Cibulce, kde jsme zvyklí, to asi bude lepší. Ale je to fajn zkušenost.
Sledujete Jana Koukala? Fandíte mu?
Brabec: Jo, jsem rád, že ho na Cibulce občas potkávám. Pro mě je to národní hrdina. Doufám, že vyhraje i další republikový titul, moc mu fandím. A dneska jsem se teprve dozvěděl, kolik mu doopravdy je let (32), to pro mě je velké překvapení, vypadá mladší. Asi mu začnu vykat (smích). Jsem rád, že nás sem vzal, že můžeme být patroni turnaje.
Krejčí: Líbilo se mi, že když jsme ho na Cibulce poprvé potkali, hned se s námi začal bavit. Je to super člověk, v pohodě kluk, hodně skromný. Klobouk dolů, kolik toho dokázal. Není znát, že by byl namachrovaný, to se mi na něm obrovsky líbí. Přeju mu, aby to dokazoval dál a dál.
Nevadí, že je slávista?
Brabec: To nevadí. Každý je nějaký...
Radil vám, co zlepšit?
Krejčí: To ne. Ale musel jsem se smát, jak s námi hrál a vodil si nás po kurtu. To se mi líbilo.
Nelákalo by vás zkusit si taky mistrovství republiky?
Brabec: Hledal jsem, kde jsou formuláře, abych se mohl přihlásit... Bohužel jsem žádný nenašel, tak to nechám na profících a zůstanu u fotbalu.
Krejčí: Já taky.
A až s fotbalem skončíte?
Brabec: To taky ne. Spíš bych zkusil hereckou dráhu.
Vážně?
Brabec: No, třeba bychom se jako herci uplatnili. Jako Pat a Mat. V nějakém večerníčku by to možná šlo.
