RECENZE: Okuste šílenství v psychedelickém hororu Layers of Fear

  • 1
Hororová jednohubka Layers of Fear o šíleném malíři působí jako procházka domem hrůzy na špatném tripu.
65

Layers of Fear

Platforma: PlayStation 4
Výrobce: BL - Logic

  • Neustále se měnící prostředí
  • Několik dobrých nápadů
  • Neodpovídající cena
  • Není možné zemřít
  • Spousta klišé

Do výraznějších slev, které srazí cenu alespoň na polovinu, to bez Layers of Fear ještě vydržíte. I kdyby to mělo být až na Vánoce. Příštího roku.

Herní karta

Layers of Fear (PS4)

Málokterou nezávislou hru doprovází při vydání takový poprask jako dnes recenzované dílo dosud neznámých polských vývojářů Blooper Team. Když totiž svojí tehdy ještě nedokončenou hru vyvěsili v rámci předběžného přístupu služby Steam Greenlight, dočkali se takřka stoprocentní podpory. To vyvolalo efekt sněhové koule a Layers of Fear byl najednou plný internet.

Znamená to tedy, že před sebou máme takřka dokonalé dílo a nový mezník ve vnímání interaktivních hororů? Ne, znamená to pouze, že se nezávislým tvůrcům neměří stejným metrem a vzniklý úspěch je spíše jen souběhem šťastných náhod.

Král je nahý

Layers of Fear (PS4)

Jestli něčím hra bezesporu vyděsí, tak je to jeden z nejhorších poměrů výkon/cena, s jakým jsme se kdy setkali - 550 Kč za dvě hodiny i s pauzou na kafe a vyčurání opravdu není trend, kterým by se dle mého měly hry vydávat, natož ty nezávislé, u nichž chybí ostatní produkční hodnoty. Tím mám na mysli výpravu, příběh, grafiku nebo propracovanou hratelnost.

To, co nám autoři totiž naservírovali, není nic jiného než klasický „simulátor chození“ podpořený béčkovou zápletkou, přičemž pointu vytušíte dlouho před polovinou příběhu. Pokud bych si to měl zjednodušit přirovnáním, tak nejblíže to má asi ke Gone Home nebo Vanishing of Ethan Carter, pokud bychom od prvního odmysleli skvělý scénář a od druhého nápadité hádanky. Ale budiž, u hororu jsou důležitější faktory rozhodující o jeho úspěchu, přičemž tím nejdůležitějším je zřejmě atmosféra. Zjednodušeně řečeno, budeme se bát?

Co vás nezabije, to vás nevyděsí

Layers of Fear (PS4)

V herním průmyslu dlouho platila rovnice, že když chcete někoho vyděsit, musíte ho doslova utopit v krvi, vyhřezlých vnitřnostech a rozlámaných kostech. Layers of Fear mají u mě několik procent k dobru za to, že se na to snaží jít jinak, nicméně jim musím minimálně dvojnásobek strhnout za to, že se jim to naprosto nedaří.

Ne, nechci dělat machra, který se ničeho nebojí, naopak. Zeptejte se mé ženy, jak vypadám během hraní Evil Within, a takový Outlast jsem po hodině s rozklepanýma rukama raději úplně vzdal. Layers of Fear jsem hrál v noci, se sluchátky na uších a sice jsem se párkrát lekl, nějaký trvalejší pocit strachu se ovšem nedostavil.

Může za to zcela nepochopitelné designové rozhodnutí, které hráči neumožňuje zemřít! Jakmile si uvědomíte, že vám všecky ty bouchající dveře, podivné zvuky za vašimi zády, pokroucené hračky a další tradiční hororové propriety nemůžou nic udělat, je veškerá atmosféra úplně v tahu.

Layers of Fear (PS4)

Neříkám, že ve správném hororu musí číhat smrt za každým rohem, ale ten pocit, že zrovna za tímhle už to konečně musí přijít, vám sebeoriginálněji navržené prostředí nenahradí. Proč myslíte, že si režiséři hororů vybírají především neznámé herce? Protože kdybyste šli na film třeba s Leonardem di Capriem, můžete si být jistí, že se dožije alespoň poloviny filmu, takže se o něj nebudete bát. Jedině snad, že byste tedy mohli ubližovat jeho blízkým... což zde bohužel už ze samotného principu fungovat nemůže.

Psychedelie na druhou

Layers of Fear (PS4)

Přesto si hra nezaslouží skončit v propadlišti dějin a možná na ni jednou budeme vzpomínat jako na jedinečného pionýra. V čem totiž vyloženě exceluje, je práce s okolním prostředím. To, co zpočátku vypadá jako obyčejný dům, se po chvíli začne nezadržitelně měnit, a to způsobem, který totálně popírá všechny zákonitosti času a prostoru.

Místnosti se bortí před očima a cesta zpátky nikdy není možná, protože místo pokoje, který jste právě stejnými dveřmi opustili, je zničehonic dlouhá chodba. Nebo zeď. Logiku ani smysl v tom nehledejte a jen se nechte unášet. Hra je totiž paradoxně totální koridor, ze kterého, ač to nevypadá, nejde nikam uhnout.

Samotná myšlenka nahlédnutí do malířovy pokroucené mysli, zůstává ale trestuhodně nevyužitá, uchvátí jen „zremixování“ několika slavných obrazů v čele se slavnou Dámou s hranostajem. Je škoda, že autoři takovou psychedelii a hrátky s realitou vyplýtvali na tuctový horor, který neděsí. Mám pocit, že z celého konceptu šlo vytřískat daleko víc.

Abych to nějak shrnul, tak do výraznějších slev, které srazí cenu alespoň na polovinu, to bez Layers of Fear ještě vydržíte. I kdyby to mělo být až na Vánoce. Příštího roku.


Hodnocení hry

Redakce

65 %

Čtenáři

71 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 68 čtenářů