Lidé se tady scházeli po celý den. Radnice nechtěla organizovat žádnou oficiální vzpomínkovou akci. „Chlapy jsem znal, chodil jsem s nimi na Družbu na pivo. Kdybych tehdy šel s nimi, dnes bych tady nebyl,“ připomíná starší prošedivělý muž se svíčkou v ruce.
Během dne hořících svíček i květin přibývá. Na travnaté vyvýšené ploše leží i kytice od uherskobrodské radnice nebo originální skleněná růže. Občas na ně mezi dešťovými mraky zasvítí slunce, občas je sfoukne studený vítr. Kdo si pamatuje na 24. únor loňského roku ví, že tehdy bylo počasí mnohem chmurnější.
„Je to špatné, policejní hlídka měla několik možností, jak těm lidem uvnitř pomoct. Neudělali nic,“ zlobí se i po roce šestatřicetiletý Jindřich a kamarádovi ukazuje, jak restaurace za okny vypadala. „Občas jsem potkal i toho Kováře, byl takový nemluvný, zapšklý,“ připomíná.
Ať chtějí, nebo ne, obyvatelé Brodu se k události, na kterou by nejraději zapomněli, stejně vracejí. Družba stojí na frekventované železniční a dopravní křižovatce a nedaleko stojí akvapark, kam se sjíždějí i lidé z okolních obcí.
Se svíčkou se zastavují lidé starší i mladší. Někteří cestou z práce domů, jiní přijíždějí speciálně kvůli vzpomínce a uctění památky obětí. Přicházejí i školáci, kteří tudy chodívají domů na sídliště Olšava, kde bydlel i Kovář.
„Rodiče znali tu paní, která zemřela, já ne. Ale mamka mi ráno dala do školy svíčku,“ prozrazuje dvanáctiletý školák. V podvečer se v Brodě zaplní i farní kostel, kde se koná mše za oběti loňské střelby.
