Bývalý hokejista, dnes mládežnický trenér Milan Antoš byl na letošním mistrovství světa dvacítek coby spolukomentátor České televize unešený z bruslařského umění Finů.
Není divu, že právě oni turnaj nakonec vyhráli. Bruslení je totiž základ, ze kterého v dnešním hokeji vychází naprosto vše.
„Proto je potřeba se od začátku soustředit na základní prvky bruslení jako skluz nebo odraz, aby to děti měly zautomatizované. Aby později nemusely na ledě přemýšlet nad tím, co jim dělají nohy, ale aby mohly řešit jen ruce - tedy hokej,“ říká trenérka bruslení Lucie Arazimová.
Jaké jsou hlavní nedostatkySkluz. Nejdůležitější věc, kterou by měl hokejista disponovat, v Česku však největší svízel. Děti nejsou vedené ke skluzovým cvičením, přitom je to základ, z něhož pak mohou celou kariéru těžit. Výsledkem je ladné, oku lahodící bruslení s minimem námahy. A pochopitelně rychlost, která v dnešním hokeji rozhoduje. Bruslení pozadu. Druhý největší handicap u nás. Podle Arazimové jeden z hlavních důvodů, proč je v Česku momentálně akutní nedostatek kvalitních obránců. „Nemají jistotu v bruslení pozadu. Vždycky se musí rozjíždět popředu a pak se otáčet. A pozor: velkou chybou je myslet si, že bruslit pozadu nemusí umět útočníci,“ tvrdí Arazimová. Základní postoj. I tahle maličkost hraje roli. Správně by měl vypadat tak, že jsou nohy pokrčené do pravého úhlu, vytrčený zadek co nejníž a kolena musí přesahovat před špičky. Pak je hokejista stabilní. Realita je taková, že hráči mají napnuté nohy a hlavou koukají dolů, takže ani nemají přehled. Odraz. Noha by při něm měla jít do protažení a vracet se zpátky k druhé noze. Díky tomu se využije celá délka odrazu. „Častou chybou je, že děti bruslí zeširoka - nohy mají od sebe a odraz je hrozně krátký, tudíž neefektivní.“ Starty. Akcelerace pochopitelně hodně závisí na síle nohou, trénovat by se však měla i na ledě. A to včetně startů vzad, při nichž jsou důležité výše zmiňované odrazy. „To dnes hokejistům chybí. Proto se obránci neumí zrychlit pozadu z místa,“ vysvětluje Arazimová. |
Největším problémem je, že se v klubech na bruslení příliš nedbá. A není výmluvou, že na to není čas, protože v úplných začátcích by mělo být bruslení základní náplní tréninků. Jenže mnohdy není.
„Všichni vidí hotového hokejistu a dají dítěti do ruky hokejku a puk už v první třídě. Navíc se klade důraz na výsledky zápasů - dokonce i přáteláků,“ vysvětluje Arazimová.
„V některých klubech začíná dítě rovnou cvičení s pukem, aniž by umělo stát na bruslích. Což je obrovská chyba. Víc by se mělo koukat na to, aby se kluci naučili bruslit technicky správně. A teprve potom k tomu přidávat další hokejové věci.“
Zmiňovaní Finové například používají jako základ krasobruslařský styl, při němž využívají celou plochu odrazu, to znamená, že se odráží od nohy vpřed, nikoli do strany. Zní to jako banalita, ale podobné je to ve všech dalších aspektech.
Díky tomu jsou soupeři v rozhodujících chvílích rychlejší, hbitější a tím pádem efektivnější. Zjednodušeně řečeno se na bruslení strašně nadřeme a pak hráčům chybí síly na hokej samotný.
Jistě, někteří se narodí s přirozeným talentem a jiní se skluz za celý život nenaučí, ovšem to nejde brát za výmluvu. Hlavní problém tkví v tom, že se vše začne řešit až v okamžiku, kdy nastane problém. Tedy ve chvíli, kdy hráč nestačí na konkurenci.
„A to je většinou pozdě, protože když máte něco zafixované, je těžké to přeučovat. Stokrát si něco můžete zkoušet na tréninku, protože při zápase budete pod tlakem stejně bruslit postaru. Když za mnou přijde rodič s desetiletým klukem, je to opravdu těžká práce,“ říká Arazimová.
Podle ní je nejlepší se věnovat technice bruslení nejméně jednou týdně, ale platí úměra, že čím častěji, tím lépe. „Bruslení je základ. Pokud hokejisti nebudou umět dobře bruslit, budou mít v budoucnu velké problémy. Všichni včetně trenérů by se na něj měli soustředit.“
