Proč jste se odvolal?
Domnívám se, že pohled soudu na míru mého provinění a jeho právní kvalifikaci neodpovídá skutečnosti. Věřím, že trest nedostatečně zohledňuje polehčující i jiné okolnosti, při kterých jsem se přiznal. Mimoto je závěr soudu s ohledem na aktuální situaci krajně nepříznivý vůči osobám mně blízkým. Jejich zájmy hodlám samozřejmě hájit.
U soudu jste přiznání vysvětlil tím, že jste se musel čelem postavit chybám z minulosti a že jste připraven nést za jednání v roce 2003 zodpovědnost. Platí to stále, i když jste trest od soudu nepřijal a podal odvolání?
Toto stanovisko stále platí. V žádném případě jsem však svým postojem nechtěl dát najevo ochotu akceptovat cokoliv, co nebudu pokládat za pravdivé, spravedlivé, úplné a správné. Ne však ani tolik ve vztahu k vlastní osobě, jakožto spíše ve vztahu k osobám mně blízkým. Pochybuji o smyslu trestu, který zasáhne pachatelovo okolí daleko bolestivěji než jeho samého.
6. ledna 2016 |
Promiňte, ale podstatná část odsouzených má doma někoho, komu bude při pobytu ve vězení chybět. Riziko, že verdikt může zasáhnout i vaše blízké, jste si při přiznání neuvědomoval?
Rizika jsem znal a znám je stále. Zrovna tak jsem znal situaci svých blízkých. Nelze to vysvětlit, aniž bychom se otevřeně bavili o případu jako celku. S ohledem na zájmy blízkých osob nejen doma však nechci toto téma dále rozebírat.
Neprotiřečí si ale vaše předchozí vyjádření o přijetí zodpovědnosti a nynější podání odvolání?
Vnitřně se neztotožňuji se závěry soudu, a proto podávám odvolání. Popsal bych to jako konflikt mého vnímání zodpovědnosti za blízké, potřeby přežít a prosadit se na jedné straně a smyslu pro pravdu a spravedlnost na straně druhé, a případně ještě dalšími faktory, jako je třeba určitá naučená nedůvěra k okolí. Klíčem k řešení je uspořádání těchto hodnot do jakéhosi žebříčku a jeho následné uplatnění při rozhodování. Výstupem u mě bylo odvolání.
Za vydírání vám hrozilo pět až dvanáct let vězení. Byl jste ochoten přijmout nějaký nepodmíněný trest? To jest jít do vězení například na oněch pět let?
Veškeré aktivity policie a následně dalších orgánů činných v trestním řízení vycházely přinejmenším od poloviny roku 2013, pokud vím, z mých podnětů a mých doznání. Své znalosti práva a návaznosti mezi vinou, doznáním a trestem pokládám za dostatečné pro adekvátní zhodnocení situace.
Peníze žádal vyděrač leteckyNa jaře 2003 rozpoutal Ondřej Staněk policejní manévry. V dopise chtěl 10 milionů, hrozil explozemi. Peníze měl shodit vrtulník na 25 míst ve třech krajích. Aby policii přesvědčil, vyrobil bombu a nechal ji v Olomouci u mostu. Shozené peníze si však nevyzvedl. U soudu psycholog uvedl, že u Staňka pravděpodobně při přiznání došlo ke střetu mezi výčitkami svědomí a pohnutkou veřejně ukázat, čeho byl schopen. Dle znalce se totiž u Staňka nabízí úvaha o narcistní struktuře. |
Jak ji tedy hodnotíte? Jaký trest byste si podle vašich znalostí a ostatních okolností zasloužil?
Nejsem vyšetřovatel, abych vyhodnocoval, co jsem udělal a co ne. Nejsem ani státní zástupce, abych byť sám sebe z něčeho obviňoval, a asi nebudu ani soudce, abych rozhodoval o případném potrestání. V tom je také můj hlavní problém. Bavíme-li se pouze o případu vydírání z roku 2003, pak není moc co řešit. Šel jsem do toho s vidinou trestu 5 až 12 let „natvrdo“. Ohledně zbytku mého případu ale prostě nevím jistě, co jsem udělal. Nevím, jak to nazvat, a nevím, jakou si to zaslouží odezvu.
Můžete alespoň uvést, zda podmíněný, anebo nepodmíněný?
Jednotlivě a s ohledem pouze na případ z roku 2003 se mi šest let nepodmíněně a bez úhrady škody zdá jako celkem přijatelný trest za předpokladu, že by bylo možné v polovině trestu žádat o podmínečné propuštění a že by tento trest nezasáhl blízké osoby.
Počítal jste s tím, že vás soud pošle za mříže? Překvapilo vás to?
Nezaměňujme spravedlnost a vypočítavost, nebo skutečnost a některá moje slova. Nepočítal jsem s ničím a byl jsem velmi překvapen tím, co se stalo. Podotýkám, že mile.
Co vás u soudu, jenž vás poslal za mříže, mile překvapilo?
Soud dal písemným vyhotovením rozsudku dle mého názoru najevo, že dokáže hrát poměrně čistou hru, alespoň co se formální stránky věci týče. To se dnes tak často nevidí a je to ve značném rozporu s mými zkušenostmi. Velice si takovéhoto přístupu vážím. Jestli se nám podaří dořešit se soudem ještě faktickou stránku případu a mé povinnosti k blízkým osobám, pak budu nesmírně spokojen bez ohledu na výsledek pro svoji osobu.
Nebyl pro vás jedinou přijatelnou možností podmíněný trest?
Moje situace mi nepřipadá jako stav, kdy se soudem o něčem vyjednávám a řeším, co je, anebo není přijatelné. Toto je případ, kdy jedna strana vydá stanovisko a druhá ho prostě přijme, není-li to ovšem v rozporu s něčím vyšším, co stojí nad oběma stranami nebo něčím, co má jedna nebo druhá strana za povinnost chránit bez ohledu na vlastní ztráty.
Nelitujete teď přece jen přiznání? Do naplnění promlčecí lhůty už moc času nezbývalo.
Prvního přiznání z roku 2013 poměrně často lituji. Nebylo dokonalé a přesvědčit policii, že jsem pachatelem, se mi dle mého názoru podařilo až na základě přiznání z konce roku 2014, na které jsem naopak velmi hrdý a které vedlo v roce 2015 k zahájení úkonů trestního řízení. Jak mohu litovat něčeho, za co jsem musel mnoho let poměrně tvrdě bojovat a čemu jsem obětoval prakticky vše, co jsem do té doby vytvořil?
Jste připraven, pokud teoreticky neuspějete s odvoláním, do vězení nastoupit?
Jsem připraven vyrovnat se s jakýmikoli závěry soudu. Zároveň však nemohu přestat mít na zřeteli zájmy svých blízkých.
Jak fakt, že jste se přiznal a nakonec odešel od soudu s nepodmíněným trestem, přijala vaše rodina a přátelé?
Na otázky zaměřené na mé blízké z principu neodpovídám. Chtěl bych požádat média o shovívavost ve vztahu k nim.
