Jeho validita 24 na jedno utkání byla v lednu suverénně nejvyšší z celé Kooperativa NBL. A i proto se Jaromír Bohačík stal Hráčem měsíce.
Body či asistencemi se podílel téměř na polovině všech bodů svého týmu a vzhledem k aktivitě s míčem a odehranému času, kdy v šesti utkáních strávil na hřišti vše vyjma 14 minut, je velmi solidní i průměr 2,8 ztráty.
A co na uvedená extrémní čísla řekl sám jejich strůjce?
„Nevím, jestli jsou přímo extrémní, ale pokud byla v lednu nejlepší v lize, je to něco úžasného,“ uznává aktuálně pátý střelec ligy s 15,6 bodu na utkání, který se jen usměje nad otázkou, zda může lednové hodnoty vyhnat ještě výš.
„Basket je týmová hra a nikdo neuvažuje nad tím, že by chtěl svoje čísla hnát pořád výš a výš. Hraje se pět na pět a víc jde o týmovost hry a o to vyhrávat zápasy,“ podotýká 23leté křídlo, které v minulém měsíci pomohlo k výhrám v Ústí a v Ostravě i k domácím úspěchům s Brnem a Pardubicemi, kde se Bohačík zaskvěl v koncovkách základní hrací doby i v obou prodlouženích. Tým navíc úspěšně vedl v situaci, kdy kvůli dlouhodobějšímu zranění chyběl jeden z mála zkušenějších hráčů Admir Alič.
Ze všech dosažených čísel Bohačíka nejvíc zaskočilo pouhých 14 minut, jež v lednu strávil na lavičce.
„Měl jsem za to, že jich bylo mnohem víc. Asi jsem moc neodpočíval. Nebylo to nic moc hrát tolik minut, proběhla i nějaká bolest a trochu jsem to odnesl, ale jsem rád, že jsme vyválčili pár vítězství,“ říká křídlo, které poslední dva zápasy týmu kvůli menšímu zranění nohy chybělo, a podle vlastních slov ještě asi týden chybět bude.
To však nijak nezmenšuje jeho radost z prémie, jež se váže k ocenění MVP měsíce - řízení luxusního Hyundai Genesis. To Jaromír ocení i přesto, že se sám nepovažuje za velkého auto fanouška.
„V naší kabině budu možná tím posledním,“ směje se a dodává, že při dopravě po Praze auto není zásadně potřeba. „Od začátku sezony jsem ho použil asi dvakrát, prim hraje MHD. Hyundai si proto asi nejvíc užiju mimo Prahu, takže se podíváme domů a tam to proženeme nejvíc,“ plánuje forward, podle nějž ze Sov řídí pravidelněji asi jen křídelní kolega Michal Mareš, který bydlí trochu dál od Folimanky. „Jinak drtivá většina týmu jezdí metrem.“
V mini dotazníku řidič-kliďas přiznává, že jeho největší rychlost činila něco kolem 200 kilometrů v hodině, stopařky nebere i proto, že jich na cestách moc nepotkává, a hlavně - za svých několik let za volantem ještě nedostal pokutu. „Mohl bych o tom možná napsat knihu,“ směje se a dodává, že zatím by tak měl být v bodovém systému bez ztráty květinky. „Po únoru to zkusím ověřit.“
V kolonce největší auto-zážitek má pak Jaromír jednu specialitu.
„Při angažmá v Belgii jsem od klubu dostal elektromobil a celých osm měsíců jsem tak jezdil pouze na elektřinu, což pro mě byl velký zážitek. Neznečišťoval jsem životní prostředí, na druhou stranu dobíjet jsem musel každý den, protože k vybití docházelo strašně rychle. Navíc čím rychleji se jede, tím rychleji se energie ztrácí. Nikdy se mi ale nestalo, že bych auto zapomněl dobít. Jen jednou mi zbývalo na dojezd asi jen pět kilometrů, ale níž jsem si už netroufl jít,“ usměje se křídlo, podle nějž v Leuven, kde strávil minulou sezonu, klub přiděloval elektromobily svým hráčům ve většině případů.
