Unikátní objev učinil náhodou „na dálku“ německý muzikolog Timo Jouko Herrmann při práci s on-line katalogy Českého muzea hudby. Badatel zabývající se tvorbou Antonia Salieriho v nich nalezl libreto Lorenza da Ponteho z roku 1785 nazvané Per la Ricuperata Salute di Offelia a doplněné i notovým záznamem pro zpěv a cembalo. Text oslavuje uzdravení zpěvačky Nancy Storace, jež se v tehdejší Vídni těšila velké oblibě. Rodačka z Londýna později zpívala například i Zuzanku v premiéře Mozartovy Figarovy svatby. Nicméně v červnu roku 1785 náhle na jevišti ztratila hlas a indispozice trvala několik měsíců.
Když se jí hlas opět vrátil, tři skladatelé spojili síly a každý zhudebnil jednu část libreta. Kromě Salieriho a Mozarta to byl ještě hudebník jménem Cornetti, o němž ale nejsou k dispozici žádné informace. „Název skladby naráží na další roli, kterou měla Storace zpívat v Salieriho opeře La grotta di Trofonio,“ vysvětluje Herrmann. Příběh vypráví o jejím onemocnění, je ovšem zasazený do mytologické scenérie.
První zmínku o kompozici uvádí Köchelův katalog Mozartových skladeb z roku 1937. Její existence však byla odvozena pouze ze zpráv v dobových novinách, které inzerovaly, že skladba je k dostání ve Vídni u obchodníka s hudebninami Artaria et Comp. „Nevíme, zda existuje i autograf a jak tedy vypadala původní verze, například zda obsahovala i orchestrální doprovod,“ upozorňuje Herrmann.
Podle něj šlo o příležitostnou skladbu, kterou si lidé mohli doma sami pro zábavu provádět. Neví se však, kdo si ji objednal. „Nejspíš se jednalo o společnou iniciativu všech tří skladatelů a da Ponteho. Pěvkyně Storace byla důležitá pro všechny stejně,“ soudí Herrmann. Také není zřejmé, zda a nakolik skladatelé přímo spolupracovali, takže Salieriho nevraživost vůči Mozartovi nález nevyvrací. „Museli však být minimálně v kontaktu, ostatně skladba vznikla během pouhého týdne,“ dodává muzikolog. V té souvislosti nepřekvapí, že Mozartovo zhudebnění i takovéto „legrácky“ působí nejinvenčněji. „Dynamicky a harmonicky je velmi zajímavé,“ zdůrazňuje Herrmann.
Do sbírek Národního muzea se libreto dostalo v padesátých letech dvacátého století jako konfiskát, nicméně unikátnost drobného svazku se nepodařilo odhalit. Podle ředitele Národního muzea Michala Lukeše bude skladba pravděpodobně vystavena. „Nevíme však jak dlouho, permanentně to nejspíš nebude možné,“ upozorňuje.
