Za své mimořádné nasazení při likvidaci ničivého požáru obdržel nedávno Záslužnou medaili II. stupně, udělovanou hejtmanem Martinem Půtou a Bezpečnostní radou Libereckého kraje.
„Vedle hořící továrny byla garáž. Uviděli jsme tam ještěrku,“ vzpomíná Prokop. „Na ještěrku mám papíry, tak jsem na ni skočil a začali jsme odvážet z garáže sudy s hořlavým a výbušným acetonem. Ven jsme jich vyvezli deset. Každý měl dva hektolitry.“
Z nedalekého skladu pak Prokop a jeho kolegové dostali čtyři desetihektolitrové nádrže s hořlavými látkami a deset propanbutanových lahví. Ještěrka jezdila shodou okolností právě na propanbutan.
„Ve skladu ani v garáži nebyl naštěstí žár z požáru, ale jenom kouř,“ podotýká Prokop.
Den, kdy Agba hořela, se zařadil mezi nejtěžší, jaký kdy maloskalští dobrovolní hasiči vůbec zažili. K hořící továrně totiž pospíchali nedlouho poté, co se vrátili od jiného ohně.
K továrně dorazili jako třetí jednotka
„Už v půl čtvrté ráno nás zvednul požár střechy domu v Turnově - Daliměřicích,“ upozorňuje Prokop. „Na Malou Skálu jsme se vrátili asi v šest ráno. Ve tři čtvrtě na osm jsme už jeli k hořící Agbě. K továrně jsme dorazili jako třetí jednotka. Skončili jsme tam až v půl šesté večer.“
Maloskalští hasiči měli u Agby svou tatrovku s cisternou, starou 36 let. Nezaměstnalo je ovšem pouze vyvážení hořlavých a výbušných lahví, sudů a nádrží do bezpečí. K továrně dováželi vodu na likvidaci požáru a sami ho hasili.
„Kluci museli pracovat v dýchacích přístrojích a dávat velký pozor na explodující spreje, které kolem nich svištěly,“ připomíná Prokop dramatické okamžiky u Agby.
„Každý hasil přibližně dvacet minut, dokud mu vydržela flaška se vzduchem. Pak deset minut odpočíval, než se naplnila, a šel do toho znovu.“
Požár v Agbě se zařadil mezi největší neštěstí v historii Libereckého kraje. Zemřeli při něm dva lidé a škody dosáhly desítek milionů korun. Maloskalští nebyli jedinými dobrovolným hasiči, bojujícími s běsnícím živlem.
Lidé hasičům vařili guláš
Jako první dorazili na místo dobrovolní hasiči z Turnova. Jejich velitel Martin Bartoníček dostal stejnou medaili jako Prokop. Řídil vyvážení a vynášení výrobků z hořící továrny. Pokud by zůstaly uvnitř, požár by se ještě více rozběsnil a hrozily by pustošivé exploze.
„Jsme hrdí na naše skvělé hasiče,“ prohlašuje turnovská místostarostka Petra Houšková. „Potěšilo nás a překvapilo, že jim lidé z Turnova nosili během zásahu v Agbě nápoje a vařili pro ně guláše.“
Rovněž starosta Malé Skály Michal Rezler nešetří pro dobrovolné hasiče slovy uznání. Na Prokopa prozradil, že je takovým všestranným obecním záchranářem. „Petra znám odmala a jsem rád, že máme takového velitele hasičů,“ tvrdí Rezler. „Dělá totiž i řidiče u zdravotnické záchranné služby.“
Prokop pochází z hasičské rodiny. V maloskalském sboru působí jeho táta i bratr. „Jsem rád, když mohu pomáhat lidem,“ svěřuje se Prokop. „Už v patnácti letech mě naši hasiči brali na zásahy.“
Vyučený zedník Prokop sice nenastoupil k profesionálním hasičům, ale současné povolání řidiče u záchranné služby ho s nimi často spojuje. Slouží na stanici ve Velkých Hamrech. Praxe u záchranky se mu při požárech hodí.
„Jednou hořelo v lese a paní tam postihla dušnost,“ uvádí Prokop. „Dokázal jsem jí pomoci. Nejsem ale sám, kdo dělá u záchranky a je také dobrovolným hasičem. Vím o klucích z Turnova, Semil nebo Lomnice nad Popelkou.“
Maloskalští hasiči vyjíždějí zhruba na dvacet zásahů ročně. Vzhledem k častým povodním na Jizeře mají ve výbavě člun. V Českém ráji likvidují lesní požáry, odstraňují z vozovek stromy, poražené vichřicemi. Na místa živelných pohrom nebo k nehodám vyrážejí v sedmi až osmi lidech.
A co v takových vypjatých situacích prožívají? „Obavy si člověk nesmí připouštět,“ popisuje své pocity Prokop. „Velké emoce ale k takovým chvílím patří.“