„Pršelo, na loukách není sníh, nebylo jak z Jedlové vystartovat, proto chápu, že to museli organizátoři ukončit,“ říká krátce před pátečním dopoledním vyhlášením výsledků.
Šediváčkův long26. - 29. ledna 2016 Jubilejní 20. ročník závodu měl měřit 240 kilometrů. Pořadatelé však museli kvůli oteplení a dešti závod ukončit už po druhé etapě, kterou pro nedostatek sněhu zkrátili na pouhých 42 kilometrů. Celkem jich tak letos závodníci ujeli „jen“ 94. |
Orlickohorské čtyřetapové klání patří mezi nejobtížnější ve střední Evropě. Při „longu“ je zvykem, že účastníci jednu noc přespí se svým spřežením venku. Letos to kvůli počasí nedopadlo, závodníci se totiž kvůli nedostatku sněhu nemohli dostat až na chatu Bedřichovku, kde mělo vzniknout tábořiště. Musherům to bylo líto, ale Roman Zasadil už zkušenosti s bivakováním na sněhu má.
„Bylo to loni při Ledové jízdě v Krkonoších. Musíte mít hlavně hodně kvalitní spacák, ideálně do mínus třiceti. Někdo používá stan, jiní si pouze ve sněhu vykoupou díru a přikryjí se. Nejdůležitější je hlídat si počasí, aby nebyla velká vlhkost a do toho pak mráz. Z toho vznikají největší problémy,“ vysvětluje.
Pokud máte tak jako Zasadil plemeno sibiřského husky, o spřežení nemusíte mít strach.
„Jsou to pejsci zvyklí na extrémní podmínky, nevadí jim spát na sněhu při mínus dvaceti. Když je větší vlhkost, je ideální dát pod ně nějakou slámu,“ popisuje. Jinak je to například s ohařovými plemeny, tito psi dostávají v mrazu na noc oblečky.
Celkem má musher ze Stěžer u Hradce Králové osm psů, starat se o ně je však koníček na plný úvazek. Podniká jako kamnář a kominík, a tak se jim věnuje před nebo po práci. Pomáhat musí čtyřiatřicetiletému závodníkovi i manželka s dcerami.
„Psům se musíte denně věnovat a někdy až pětkrát týdně trénovat. Před závodem jako je Šediváčkův long, trénujete za den až tři hodiny v kuse, aby si pejskové zvykli na delší jízdy a dokázali to zajet,“ líčí musher, který také organizuje příměstské tábory, kde se děti učí se psy pracovat a starat se o ně.
Na musherském sportu má nejraději spojení člověka s přírodou. „Když vjedu na saních do zasněžené krajiny, je to úžasná romantika. Jak to jednou zkusíte, není cesty zpět. Na každém závodě jsme s ostatními závodníky jako jedna velká rodina,“ chválí si.
Se spřežením dokázal v Krkonoších ujet až 56 kilometrů v kuse. „Letos v Orlických horách bylo nejtěžší vypořádat se s tajícím sněhem, který se hodně bořil. Psům se do kopců nedalo moc pomáhat, když jsem se odrazil, hned jsem se začal propadat. Na spřežení to byla velká zátěž,“ hodnotí.
