„Jde o příběh jedné z nejhorších bouří, které kdy východní pobřeží USA postihly. Tato konkrétní bouře přišla v únoru 1952 a vlny během ní dosahovaly výšky přes 20 metrů,“ popisuje okolnosti příběhu Pine.
„Moje postava se společně s posádkou tří mužů vydává na moře na jedenáct metrů dlouhém záchranném člunu. Přijdou o kompas a nemají vůbec žádnou možnost, jak během plavby navigovat. I přesto dokážou zachránit 32 námořníků z ropného tankeru, který byl bouří rozlomen vedví,“ vysvětluje.
Co vás na příběhu Do posledního dechu nejvíc fascinuje?
Ocenil jsem jeho jednoduchost. Je to příběh mužů, kteří dělají svou práci a shodou okolností po nich ta práce jednoho dne vyžaduje, aby se vydali čelit rozběsněným živlům. Nedělali to pro slávu a nepovažovali to za nic výjimečného. Jenom dělali svou práci.
Je vám blízká postava Bernieho Webbera, kterého ve filmu ztvárňujete?
Je to milý a sympatický člověk. Mám ho rád, protože není zatížený cynismem ani ironií a není to člověk, který by byl vychytralý nebo jízlivý. Není to klasický městský člověk. Je to muž z jiné doby.
Co jste se o Webberovi v rámci přípravy na roli dozvěděl?
Existuje jedna nahrávka, na které Bernie události oné noci líčí řadu let poté. Čistě z tempa jeho řeči a ze stylu odpovědí naprosto jasně pochopíte, že už ten příběh vyprávěl mnohokrát a že by už o tom ani mluvit nechtěl. Byl to tichý muž, který bral svou práci vážně a byl v ní velice dobrý.
Měl jste možnost setkat se s některým z těch mužů, kteří se tehdy na záchranné misi podíleli?
Bernie zemřel dříve, než se na filmu vůbec začalo pracovat, ale setkal jsem se s Gusem, což byl Bernieho nejlepší přítel, a také s Andym. Oběma je jim už přes osmdesát, ale stále v nich vidíte ty mladé chlapce. Všechno si pamatují naprosto dokonale.
Užili jste si natáčení i přesto, že bylo velmi náročné?
Strávili jsme se štábem spolu spousty hodin a opravdu si to skvěle užívali. To je na natáčení filmů nejlepší - lidé, se kterými se setkáváte a přátelství, která navážete. To jsou věci, které přetrvávají. Jsem za ně vděčný.
Zkázu tankeru zdobí dialog „Vezmeš si mě? – Ne, blíží se bouře“Recenze Mirky Spáčilové  Z filmu Do posledního dechu |
Byl pro vás režisér Craig Gillespie oporou?
Na to, že byl původně režisérem reklamních spotů, má neuvěřitelnou schopnost nenechat se těmito nesmírně náročnými projekty zastrašit. Působí dojmem, že je to pro něj naprostá hračka. Jen se tak prochází mezi kulisami a všechno vypadá skvěle. Craigova komunikace s herci a jeho režijní styl nám poskytují spoustu možností k experimentování.
I při natáčení scén v bouři?
To moc nejde. Strávili jsme spoustu času na palubě záchranného člunu v nádrži, kolem které byly rozmístěny ventilátory o výkonu 200 koňských sil. Bičovaly nás větrem s umělým sněhem z rostlinné želatiny. Pak na nás vedoucí týmu speciálních efektů cákal vodu, která byla nevyhnutelně velmi studená, ale bylo toho mnohem více.
To muselo být nepříjemné.
Vlastně to byla docela zábava, skoro jako na horské dráze, ale když to máte vydržet patnáct hodin, začíná toho být až příliš.
