Stavba na Pražském předměstí dlouho chátrala. Nyní v nově zařízených prostorech vznikly kanceláře Národního památkového ústavu.
„Z devadesáti procent je hotovo. Náklady přesáhly 24 milionů korun. V průběhu letošního roku se práce soustředí na nátěry fasád a úpravy zahrady, kde vznikne fontánka a posezení pro návštěvníky. Tato část vyjde na necelé dva miliony,“ říká Petr Pavelec, ředitel Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích (NPÚ).
Letos začnou památkáři také s opravami interiéru kaple Nejsvětější Trojice. Zrestaurují barokní fresky, opraví podlahy a kostel vybaví novými lavicemi, aby tam mohly být mše. Poslední fáze vyjde na čtyři miliony korun.
„Ze sakristie plánujeme vybudovat malé Muzeum morového špitálku. Návštěvníci se do něj dostanou vchodem z Pražské třídy. Po prohlídce mohou relaxovat na zahradě, která připomíná rajský dvůr v klášterech,“ líčí Pavelec.
Peníze našli památkáři ve svém rozpočtu. „Velkou část pokryla dotace od ministerstva kultury,“ dodává mluvčí NPÚ v Budějovicích Jitka Skořepová.
Starobylý špitálek sloužil hlavně pro izolaci lidí s nakažlivými chorobami. První zmínky sahají až do roku 1371. „Tehdy zřejmě sloužil pro nemocné leprou, později v něm byli lidé nakažení morem nebo cholerou. O tehdejší podobě se ale bližší informace nedochovaly,“ popisuje Pavelec.
Současná podoba pochází z let 1513 až 1515. Významného rozšíření při barokních přestavbách se areál dočkal v období 1763 až 1779. „Původně zde byla jedna velká místnost, kde byli nemocní pohromadě. Až během barokní přestavby vznikly čtyři místnosti, aby měli nakažení trochu větší komfort,“ provádí areálem Pavelec.
Kapli, která je chodbou propojená se špitálkem, vyzdobil v 18. století freskami slavný budějovický malíř František Jakub Prokyš. Návštěvníci tam uvidí jeho výjev svatého Augustina rozmlouvajícího s dítětem, Abraháma vítajícího tři mládence a spoustu andělů se symboly Nejsvětější Trojice. Na štítu je vedle rakouského erbu znak Budějovic.
Chudým sloužil do roku 1976
Během 19. století se z morového špitálu stal chudobinec. Uprostřed bydlely většinou ženy, v severní části žili muži. Špitální kostel sloužil bohoslužbám až do roku 1971, poslední chudé rodiny odešly o pět let později. Mezitím začal tehdejší režim likvidovat celé okolní Staré město. Původní zástavba ustoupila panelovým domům a většina staveb a hospodářských stavení šla k zemi. Uvažovalo se dokonce i o demolici celého špitálku.
V roce 1977 byl opuštěný a zanedbaný areál převeden do správy Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody. V podkroví vznikly kanceláře, které sloužily necelých dvacet let. Později objekt využívali členové budějovické salesiánské komunity.
S celkovou opravou začali památkáři v létě 2014.
„Odstranili jsme novodobé stavební prvky z 80. let opravili krov, vyměnili střešní krytinu. Místnosti mají nové podlahy a repasovaná původní okna. Jsou zde nové fasády, znovu vybudované oplocení předzahrádky a funkční dlážděná úprava části vnitřní zahrady,“ vyjmenovává Pavelec.
Podle něj je špitálek unikátní tím, že se zachoval v architektonicky čisté podobě. Před ním je parčík vysázený v roce 1957. Předtím tam však bylo prostranství, na kterém se odehrávaly poutě.
„Rozšíření není náhodné. Začíná tady totiž nová, mírně odkloněná část Pražské třídy vyměřená v roce 1755, zatímco stará silnice vedla těsně kolem špitálku, pak dnešní Kněžskodvorskou ulicí a přes osady Kněžské Dvory a Hrdějovice,“ líčí v Budějovickém poutníku historik Daniel Kovář.
