Režisér Uwe Boll je kapitola sama pro sebe (podrobněji jsme o jeho filmech psali na Bonuswebu zde). Je známý tím, že své kritiky rád zmlátí v ringu, takže se omezím jen na to, že Uweho příspěvek ke kvalitní kinematografii není velký. Přesto se najde pár zábavných počinů v kategorii „je to tak debilní, až je to skvělé“. A pokud se oprostíme od předsudků, v případě některých děl Uwe dokonale kopíruje atmosféru a naivitu herních předloh.
Uwe Boll v ringu
House of the Dead (2003)
Postal (2007)
House of the Dead (2003) je skvělým příkladem takového filmu. Jen si vzpomeňte na začátek druhého herního dílu, demencí se od filmu moc neliší. Film má navíc pár neuvěřitelných momentů. Kdo neviděl, nepochopí. Podobně na tom je i vysoce nekorektní Postal (2007), asi „nejlepší“ Uweho film vůbec (jen pro opravdové fajnšmekry).
Dnes je tento mistr a génius filmu v hibernaci a kvůli změně německých zákonů se už herních adaptací z jeho osvalených rukou asi nedočkáme. Můžeme za to děkovat milosrdným bohům, protože nejednoho fanouška budily ze spánku noční můry o tom, jak se Uwe potutelně usmívá a natáčí Half-Life.
22. července 2015 |
Když jsou spokojení takřka všichni
Ve velmi malém počtu případů se stane zázrak a filmy podle her slušně zabodují i u zapřisáhlých fanoušků i specializovanější kritiky. Nestává se to moc často. Tvůrci mají nezřídka svázané ruce studiem a to vždy požaduje v prvé řadě profit. I sebelepší režisérská vize se může proměnit v prach, pokud se nezalíbí „velkým šéfům“.
Asi nejpodařenějším filmem podle hry je hororový Silent Hill (2006). Dokázal to, co málokterý tematický film. Vybudoval temnou atmosféru prokletého města a držel se i nastavené herní mytologie. Fanoušky potěšilo, že se ve snímku objevuje mnoho narážek na kultovní sérii a že si film zanechal i osobitý audiovizuální styl a hloubku. U nezasvěcené světové filmové kritiky neuspěl hlavně kvůli přílišné symboličnosti, ale mezi mnohými hororovými nadšenci i znalci dodnes figuruje hodně vysoko.
Silent Hill (2006)
Předělávky kultovních japonských sérií většinou takové štěstí nemají. Ve stejném roce vyšla i filmová verze PS2 klenotu Forbidden Siren, survival hororu nepříliš vzdáleného Silent Hillu. Film prakticky využil jen známého názvu a svezl se na vydání nového dílu série. Se hrou toho moc společného neměl a určen byl pouze pro japonský trh. Atmosféru však dokázal vybudovat slušnou, a to i s minimálním rozpočtem, což je u Japonců celkem typické. Kdo neskřípal strachem zuby u prvního Ju-On?
O mnoho hůře si vedl Gekijô-ban: Zero (2014). Tento film je velmi volně inspirovaný jednou z nejlepších hororových sérii vůbec-Fatal Frame / Project Zero a společný je opravdu jen ten název.
Prince of Persia: The Sands of Time (2010)
Už Tomb Raider s Angelinou byl typická popcornovka pro masy, ale Prince of Persia: The Sands of Time (2010) to dotáhl na ještě vyšší level. Jak by ne, když ho produkoval pardál Jerry Bruckheimer (Con Air, The Rock, Armageddon). Slovo při tvorbě měl i Jordan Mechner, původní tvůrce hry. Epické akční scény, snesitelný příběh i dobré herecké obsazení pomohly. Perský princ nedopadl vůbec špatně a hovořilo se o něm jako o velkém kroku pro filmy podle her.
Film: podpora značky
Dead Space: Downfall (2008)
Jak začal vliv her stoupat, velkým korporacím, jako jsou Microsoft nebo EA, došlo, že relativně levný biják uvedený těsně před, nebo po vydání hry, může perfektně navnadit hráče. EA trochu zariskovalo, když se rozhodlo podpořit v té době začínající survival horor Dead Space ihned filmem. Pár dnů po vydání hry vyšel animovaný Dead Space: Downfall (2008). Pro fanoušky hry byl vítaným zpestřením, protože vyprávěl příběh USG Ishimura jen chvíli předtím, než dorazil hlavní hrdina hry Isaac Clark se svou bandou.
Stejně jako hra se ani film neštítil brutality a skoro až splatterová stylizace (naturalistické, až přehnané zobrazení násilí – pozn. red.) této kultovní sérii v ničem ostudu neudělala. To se však nedá říct o druhém filmovém dílu Dead Space: Aftermath, který zabila hlavně otřesná vizuální stránka. EA zaštítilo filmem i další hru Visceral Games Dante’s Inferno (2010).
Halo
Samostatnou kapitolou je univerzum Halo. Microsoft si ho šlechtí nejen exkluzivitou pro konzole Xbox, ale i formou knih a filmů. První vznikl v roce 2010 a šlo o sérii krátkých příběhů Halo Legends, odlišených od sebe nejen příběhem, ale i vizuálem. Mezi sedmi příběhy byla i skvělá rekapitulace mytologie Halo nazvaná Origins. Přímo pro podporu Halo 4 vznikla webová minisérie Halo 4: Forward Unto Dawn (2012). Neměla gargantuovský rozpočet, ale možná že právě to jí pomohlo. Komorní příběh se zaměřuje na mladé kadety, kteří se cvičí pro boj s rebely. Díky tomu má seriál příchuť heinleinovské Hvězdné pěchoty a také trochu Ender’s Game. Navíc nemusíte být znalec rozsáhlého univerza Halo, aby vás seriál bavil.
O pár let později přišel seriál Halo: Nightfall (2014). Měl zkrátit čekání na pátý díl a podepsal se pod něj Ridley Scott. Jeho přijetí ovšem nebylo z nejvřelejších, hovořilo se o něm jako o něčem, co vypadá jako produkt kanálu SyFy, což je bráno jako ta nejhorší urážka. Nedávno vyšel i animovaný film Halo: The Fall of Reach (2015) podle stejnojmenné knihy.
Takových miniseriálů vzniklo víc, dokonce i menší nezávislá studia jako Frictional Games začala vydávat krátký epizodický Transmission # pro svůj podmořský horor Soma (2015). A neměli bychom zapomínat ani na Mortal Kombat Legacy.
Zapřipomenutí ještě stojí film Need for Speed (2014, recenze na Bonuswebu) podle stejnojmenné závodní série.
Příslib věcí příštích
Ty opravdu velké hollywoodské bijáky se na nás teprvechystají. Warcraft se v českých kinech objeví 9. června a podle trailerů nás čeká spektákl podobný Lord of the Rings. Koncem roku (21. prosince v USA) vyjde i první film Assassin’s Creed s charismatickým Michaelem Fassbenderem.
Warcraft: První střet
Warcraft: První střet
Filmová adaptace Assassin's Creed
Cosi se šušká i o filmové adaptaci Uncharted a Five nights at Freddy’s. A člověk by musel být slepý, aby si nevšiml plakátu The Angry Birds Movie všude v kinech. Warcraft nejspíš nabídne velkou podívanou a zase posune adaptace her o úroveň dál, o tom snad nepochybuje nikdo.
Hry už dávno nejsou jen o hrách, ale stejně jako filmy už dostávají mnohem širší prostor. Bylo by fajn, kdyby konečně nastala éra filmů podle her, které budou kvalitní po všech stránkách. Nejenže by to potěšilo fanoušky, ale také by to nehráčům přiblížilo dosud cizí světy.
A na jaké adaptace vzpomínáte vy? Ať už se slzou v oku, nebo sevřenou pěstí. A jaké hry byste chtěli na stříbrném plátně? Podělte se v diskuzi.
